Král pastevců, Nanda Mahārāja, držel půst, který je předepsaný na jedenáctý den v mĕsíci podle lunárního kalendáře, a pak přemýšlel, jak dvanáctého dne půst náležitĕ přerušit. Shodou okolností zbývalo již jen nĕkolik minut a rozhodl se tedy, že se vykoupe na samém sklonku noci, i když to byl z astrologického hlediska nepříznivý čas. Vstoupil proto do vody Yamuny. Jeden služebník Varuṇy, poloboha vládnoucího oceánu, si všiml, že Nanda Mahārāja vstupuje do vody v dobĕ zakázané písmy a odvedl ho do polobohova sídla. Pastevci bĕhem časného rána Nandu marnĕ hledali, ale Pán Kṛṣṇa hned vĕdĕl, jak se vĕci mají, a vydal se k Varuṇovi. Varuṇa Kṛṣṇu velmi slavnĕ uctil a poté Pána prosil, ať odpustí jeho služebníkovi, že nerozumnĕ zajal krále pastevců.