SLOKA 15
satyaṁ jñānam anantaṁ yad
brahma-jyotiḥ sanātanam
yad dhi paśyanti munayo
guṇāpāye samāhitāḥ
satyam — nezničitelné; jñānam — poznání; anantam — neomezené; yat — jež; brahma — absolutní; jyotiḥ — záři; sanātanam — vĕčnou; yat — již; hi — jistĕ; paśyanti — vidí; munayaḥ — mudrci; guṇa — kvality hmotné přírody; apāye — když ustoupí; samāhitāḥ — pohroužení v transu.
Pán Kṛṣṇa vyjevil nezničitelnou duchovní záři, která je neomezená, vĕdomá a vĕčná. Mudrci vidí tuto duchovní existenci v transu, když je jejich vĕdomí oproštĕné od kvalit hmotné přírody.
Ve 14. sloce vyjevil Pán Kṛṣṇa obyvatelům Vṛndāvanu své sídlo, duchovní planetu Kṛṣṇaloku. Ta spolu s nesčetným množstvím dalších Vaikuṇṭh plave v nekonečném oceánu duchovního svĕtla zvaného brahmajyoti. Toto duchovní svĕtlo vlastnĕ tvoří duchovní nebe, které Kṛṣṇa obyvatelům Vṛndāvanu přirozenĕ také vyjevil. Když chceme například dítĕti ukázat mĕsíc, řekneme mu: „Podívej se nahoru na nebe. Vidíš, támhle na nebi je mĕsíc.“ Tak Pán Kṛṣṇa vyjevil obyvatelům Vṛndāvanu celé rozlehlé duchovní nebe, ale jak zdůrazňuje 14. i následující 16. sloka, skutečným cílem Pánových společníků je Jeho duchovní planeta.