SLOKA 7
ajānatā māmakena
mūḍhenākārya-vedinā
ānīto ’yaṁ tava pitā
tad bhavān kṣantum arhati
ajānatā — neznalým; māmakena — mým služebníkem; mūḍhena — pošetilým; akārya-vedinā — neznajícím svou pravou povinnost; ānītaḥ — byl přiveden; ayam — tento človĕk; tava — Tvůj; pitā — otec; tat — to; bhavān — Ty, dobrotivý; kṣantum arhati — mĕl bys prosím odpustit.
Tvého otce, jenž tady sedí, ke mnĕ přivedl jeden můj pošetilý, neznalý služebník, který nepochopil, co je jeho povinnost. Proto nám prosím odpusť.
Slovo ayam, „tento človĕk zde“, jasnĕ ukazuje, že Kṛṣṇův otec, Nanda Mahārāja, byl u toho, když Varuṇa mluvil. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dokonce uvádí, že Varuṇa usadil Śrī Nandu na trůn posázený drahokamy a sám ho zdvořile uctíval.
Jednání Nandy Mahārāje, jenž vstoupil do vody tĕsnĕ před východem slunce, bylo vlastnĕ i po formální stránce v pořádku. Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí následující vysvĕtlení ve svém komentáři k prvnímu verši této kapitoly: Po mimořádnĕ krátkém Ekādaśī trvajícím jen osmnáct hodin uplynulo již před svítáním asi šest hodin z lunárního dne, v nĕmž bylo třeba půst přerušit, tedy ze Dvādaśī. Jelikož při východu slunce by čas vhodný pro přerušení půstu vypršel, Nanda Mahārāja se rozhodl vstoupit do vody v dobĕ, která je jinak nepříznivá.
Varuṇův služebník mĕl samozřejmĕ znát tyto technické podrobnosti určené přísným následovníkům védských obřadů. Nanda Mahārāja navíc jednal jako otec Nejvyššího Pána, a proto byl nanejvýš posvátnou osobou nepodléhající nepatrným vesmírným byrokratům, jako byl Varuṇův pošetilý služebník.