SLOKA 34
cittaṁ sukhena bhavatāpahṛtaṁ gṛheṣu
yan nirviśaty uta karāv api gṛhya-kṛtye
pādau padaṁ na calatas tava pāda-mūlād
yāmaḥ kathaṁ vrajam atho karavāma kiṁ vā
cittam — naše mysli; sukhena — snadno; bhavatā — Tebou; apahṛtam — byly ukradené; gṛheṣu — v našich domácnostech; yat — které; nirviśati — byly pohroužené; uta — navíc; karau — naše ruce; api — také; gṛhya-kṛtye — v domácích pracech; pādau — naše nohy; padam — jeden krok; na calataḥ — nepohnou se; tava — Tvých; pāda-mūlāt — od nohou; yāmaḥ — půjdeme; katham — jak; vrajam — zpátky do Vraji; atha u — a pak; karavāma — budeme dĕlat; kim — co; vā — navíc.
Až dodnes byly naše mysli pohroužené v domácích starostech, ale Ty jsi snadno odvedl jak naše mysli, tak naše ruce od domácích prací. Teď se naše nohy nepohnou ani o krok od Tvých lotosových nohou. Jak můžeme jít zpátky do Vraji? Co bychom tam dĕlaly?
Śrī Kṛṣṇa zahrál na flétnu a omamná hudba, která vyšla z jejích otvorů, ukradla mysli mladých gopī. Nyní přišly za Kṛṣṇou, aby své ukradené vlastnictví žádaly zpátky, ale získat zpĕt své mysli by mohly jedinĕ tehdy, kdyby je Śrī Kṛṣṇa přijal a vĕnoval se s nimi milostným hrám.
Śrī Kṛṣṇa mohl odpovĕdĕt: „Ale Mé milé gopī, zatím jdĕte domů. Nechte Mĕ nad tím den dva zauvažovat a potom vám vaše mysli vrátím.“ Na tuto možnou námitku gopī odpovídají: „Naše nohy se odmítají pohnout byť jen o krok. Vrať nám tedy prosím naše mysli a přijmi nás, potom půjdeme.“