SLOKA 4
niśamya gītāṁ tad anaṅga-vardhanaṁ
vraja-striyaḥ kṛṣṇa-gṛhīta-mānasāḥ
ājagmur anyonyam alakṣitodyamāḥ
sa yatra kānto java-lola-kuṇḍalāḥ
niśamya — když slyšely; gītam — hudbu; tat — tu; anaṅga — Amora; vardhanam — která posiluje; vraja-striyaḥ — mladé ženy z Vraji; kṛṣṇa — Kṛṣṇou; gṛhīta — uchvácené; mānasāḥ — jejichž mysli; ājagmuḥ — šly; anyonyam — jedna druhé; alakṣita — aniž by si všimly; udyamāḥ — jejichž snaha; saḥ — On; yatra — kde; kāntaḥ — jejich milý; java — ze spĕchu; lola — houpající se; kuṇḍalāḥ — jejichž náušnice.
Když mladé ženy z Vṛndāvanu uslyšely píseň Kṛṣṇovy flétny, která vzbuzuje romantické pocity, Pán uchvátil jejich mysli. Vydaly se tam, kde čekal jejich milý, aniž vĕdĕly jedna o druhé, a bĕžely tak rychle, až se jim houpaly náušnice.
Každá gopī šla zjevnĕ potají, aby svým sokyním neodhalila skutečnost, že mladý Kṛṣṇa má náladu na romantické zážitky. Śrīla Viśvanātha Cakravartī líčí situaci tímto poetickým popisem:
„Kṛṣṇa způsobil svou hrou na flétnu ve Vṛndāvanu hroznou krádež. Píseň Jeho flétny vstoupila ušima gopī do niterné pokladnice jejich srdcí. Ta úžasná hudba ukradla všechny jejich nejvĕtší cennosti – rozvážnost, stydlivost, bázlivost a schopnost rozlišovat spolu s jejich samotnou myslí – a ve zlomku sekundy tato hudba předala všechno to zboží Kṛṣṇovi. Teď se každá gopī vydala za Pánem s prosíkem, aby jí její majetek vrátil. Každá ta krásná dívka si myslela: ,Musím chytit toho velkého zlodĕjè a s tím bĕžely vpřed, aniž by vĕdĕly jedna o druhé.“