SLOKA 43
tābhiḥ sametābhir udāra-ceṣṭitaḥ
priyekṣaṇotphulla-mukhībhir acyutaḥ
udāra-hāsa-dvija-kunda-dīdhatir
vyarocataiṇāṅka ivoḍubhir vṛtaḥ
tābhiḥ — s nimi; sametābhiḥ — které se spojily všechny dohromady; udāra — velkodušné; ceṣṭitaḥ — ten, jehož činnosti; priya — láskyplnými; īkṣaṇa — Jeho pohledy; utphulla — rozkvetlé; mukhībhiḥ — jejichž obličeje; acyutaḥ — neselhávající Pán; udāra — se širokými; hāsa — úsmĕvy; dvija — svých zubů; kunda — (jako) jasmínové kvĕty; dīdhatiḥ — projevující záři; vyarocata — vypadal skvostnĕ; eṇa-aṅkaḥ — mĕsíc, který nese znamení připomínající černého jelena; iva — jako; uḍubhiḥ — hvĕzdami; vṛtaḥ — obklopený.
Mezi shromáždĕnými gopīmi vypadal neselhávající Pán Kṛṣṇa jako mĕsíc obklopený hvĕzdami. Ten, který jedná tak velkodušnĕ, svými láskyplnými pohledy způsobil, že jejich obličeje rozkvetly, a širokými úsmĕvy vyjevil záři svých zubů podobných jasmínovým poupatům.
Slovo acyuta zde vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa neopomenul poskytnout potĕšení jedné každé gopī v onom nočním shromáždĕní.