SLOKA 47
evaṁ bhagavataḥ kṛṣṇāl
labdha-mānā mahātmanaḥ
ātmānaṁ menire strīṇāṁ
māninyo hy adhikaṁ bhuvi
evam — takto; bhagavataḥ — od Osobnosti Božství; kṛṣṇāt — Pána Kṛṣṇy; labdha — jež dostaly; mānāḥ — zvláštní úctu; mahā-ātmanaḥ — od Nejvyšší Duše; ātmānam — sebe; menire — považovaly; strīṇām — mezi všemi ženami; māninyaḥ — zpychly; hi — jistĕ; adhikam — za nejlepší; bhuvi — na Zemi.
Gopī na sebe začaly být pyšné, že získaly takovou zvláštní pozornost Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, a každá z nich se považovala za nejlepší ženu na Zemi.
Gopī byly pyšné, neboť získaly za milence nejvĕtší ze všech osobností. V jistém smyslu tedy byly pyšné na Kṛṣṇu. Kromĕ toho byla pýcha gopī přetvářkou, kterou vytvořila Kṛṣṇova energie zajišťující Jeho zábavy, aby zesílila jejich lásku k Nĕmu prostřednictvím odloučení. V této souvislosti cituje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Nāṭyaśāstru Bharaty Muniho: na vinā vipralambhena sambhogaḥ puṣṭim aśnute. „Přímé setkání nelze plnĕ ocenit bez zážitku odloučení.“