Pozdĕji, když se toulaly jedním koutem lesa, uvidĕly stopy Śrī Kṛṣṇy, které se zdály být propletené se stopami Śrīmatī Rādhārāṇī. Pohled na tyto stopy je rozrušil a prohlásily, že Śrīmatī Rādhārāṇī jistĕ musela uctívat Kṛṣṇu jedinečným způsobem, jelikož získala výsadu, že s Ním mohla být o samotĕ. Dále cestou došly gopī na místo, kde již stopy Śrīmatī Rādhārāṇī nevidĕly; z toho usoudily že Ji Kṛṣṇa musel vzít na ramena. Na jiném místĕ si všimly, že Kṛṣṇovy stopy zobrazovaly jen Jeho prsty, a z toho vyvodily závĕr, že trhal kvĕty, jimiž chtĕl svou milou ozdobit. Na dalším místĕ gopī vidĕly známky toho, že Kṛṣṇa zřejmĕ upravoval Śrīmatī Rādhārāṇī vlasy. Všechny tyto myšlenky působily myslím gopī bolest.