KAPITOLA TŘICÁTÁ
Gopī hledají Kṛṣṇu
Tato kapitola popisuje dlouhou noc gopī soužených odloučením od Kṛṣṇy, které jako šílené bloumaly z lesa do lesa a hledaly Ho.
Když Śrī Kṛṣṇa znenadání zmizel z místa tance rāsa, začaly Ho gopī v různých lesích hledat, myšlenkami zcela pohroužené do Nĕj. Všech pohyblivých i nehybných bytostí se ptaly, kde by mohl Kṛṣṇa být. Nakonec byly ze svého hledání tak pomatené, že začaly napodobovat Jeho zábavy.
Pozdĕji, když se toulaly jedním koutem lesa, uvidĕly stopy Śrī Kṛṣṇy, které se zdály být propletené se stopami Śrīmatī Rādhārāṇī. Pohled na tyto stopy je rozrušil a prohlásily, že Śrīmatī Rādhārāṇī jistĕ musela uctívat Kṛṣṇu jedinečným způsobem, jelikož získala výsadu, že s Ním mohla být o samotĕ. Dále cestou došly gopī na místo, kde již stopy Śrīmatī Rādhārāṇī nevidĕly; z toho usoudily že Ji Kṛṣṇa musel vzít na ramena. Na jiném místĕ si všimly, že Kṛṣṇovy stopy zobrazovaly jen Jeho prsty, a z toho vyvodily závĕr, že trhal kvĕty, jimiž chtĕl svou milou ozdobit. Na dalším místĕ gopī vidĕly známky toho, že Kṛṣṇa zřejmĕ upravoval Śrīmatī Rādhārāṇī vlasy. Všechny tyto myšlenky působily myslím gopī bolest.
Śrī Rādhā dostávala od Kṛṣṇy zvláštní pozornost, až se začala považovat za nejpožehnanĕjší z žen. Řekla Mu, že už nemůže dál jít a že Ji bude muset vzít na ramena. V tu chvíli Jí ale Pán Kṛṣṇa zmizel z očí. Tehdy Ho velmi znepokojená Śrīmatī Rādhārāṇī začala všude hledat a když se nakonec setkala se svými přítelkynĕmi gopīmi, vyprávĕla jim, co se stalo. Potom se všechny gopī vydaly hledat Kṛṣṇu v lese a šly až tam, kam pronikalo mĕsíční svĕtlo. Nakonec však byly neúspĕšné, a tak se vrátily na břeh Yamuny a ve stavu naprosté bezmoci jen opĕvovaly Kṛṣṇovu slávu.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Když Pán Kṛṣṇa tak náhle zmizel, gopī pocítily velký žal, že Ho nevidí, tak jako stádo slonic, jež ztratily svého samce.
SLOKA 2: Jak pasačky vzpomínaly na Pána Kṛṣṇu, jejich srdce byla unesena Jeho pohyby a láskyplnými úsmĕvy, hravými pohledy, okouzlující řečí a mnoha dalšími zábavami, kterým se s nimi vĕnoval. Takto pohroužené v myšlenkách na Kṛṣṇu, Pána Ramy, začaly gopī přehrávat Jeho různé transcendentální zábavy.
SLOKA 3: Jelikož byly milé gopī pohroužené v myšlenkách na svého milovaného Kṛṣṇu, jejich tĕla napodobovala Jeho pohyby a úsmĕvy, pohledy, řeč a další příznačné rysy. Byly tak hluboce ponořené do myšlenek na Nĕj a poblouznĕné vzpomínáním na Jeho zábavy, že jedna druhé tvrdily: „Já jsem Kṛṣṇa!“
SLOKA 4: Hlasitĕ zpívaly o Kṛṣṇovi a hledaly Ho po celém vṛndāvanském lese jako skupina šílených žen. Ptaly se dokonce i stromů, kde je ten, který je jako Nadduše přítomný v nitru i vnĕ všech stvořených vĕcí, stejnĕ jako nebe.
SLOKA 5: (Gopī řekly:) Ó strome aśvattho, ó plakṣo, ó nyagrodho, vidĕly jste Kṛṣṇu? Ten syn Nandy Mahārāje nám svými láskyplnými úsmĕvy a pohledy ukradl mysli a odešel.
SLOKA 6: Ó strome kurabako, ó aśoko, ó nāgo, punnāgo a campako, šel tudy Balarāmův mladší bratr, jehož úsmĕv odstraňuje smĕlost všech pyšných žen?
SLOKA 7: Ó tulasī, jež jsi tak laskavá a jíž jsou nohy Govindy tak drahé, vidĕla jsi kolem jít toho, jenž nikdy neselhává, nesoucího tebe a obklopeného roji včel?
SLOKA 8: Ó mālatī, ó malliko, ó jāti a yūthiko, šel tudy Mādhava a potĕšil vás dotekem své ruky?
SLOKA 9: Ó cūto, ó priyālo, ó panaso, āsano a kovidāro, ó jambu, ó arko, ó bilvo, bakulo a āmro, ó kadambo a nīpo a vy všechny ostatní rostliny a stromy žijící na březích Yamuny, které jste zasvĕtily celou svou existenci blahu ostatních, my gopī jsme ztratily hlavu, tak nám prosím řeknĕte, kam Kṛṣṇa odešel.
SLOKA 10: Ó matko zemĕ, jakou askezi jsi podstoupila, abys získala dotek lotosových nohou Pána Keśavy, který ti způsobil tak velkou radost, že se ti ježí chlupy na tĕle? Vypadáš v tomto stavu nádhernĕ. Dosáhla jsi tohoto extatického příznaku bĕhem současného Pánova zjevení nebo to bylo mnohem dřív, když na tebe vstoupil ve své podobĕ malého Vāmanadevy, nebo ještĕ dřív, když tĕ objal ve své podobĕ kance Varāhadevy?
SLOKA 11: Ó přítelkynĕ, manželko jelena, byl tady Pán Acyuta se svou milovanou, a způsobil tak velké potĕšení tvým očím? Však tudy vane vůnĕ Jeho girlandy z jasmínových kvĕtů, na níž ulpĕla kuṅkuma z ňader Jeho milé, když Ji objímal.
SLOKA 12: Ó stromy, vidíme, že se klaníte. Projevil mladší bratr Rāmy vašim poklonám uznání svými láskyplnými pohledy, když šel okolo následován rojem omámených včel poletujících kolem tulasī mañjarī, jež zdobí Jeho girlandu? Jistĕ mĕl paži položenou kolem ramen své milé a ve druhé ruce nesl lotosový kvĕt.
SLOKA 13: Zeptejme se tĕchto lián, co vĕdí o Kṛṣṇovi. I když objímají paže svého manžela, tohoto stromu, jistĕ se jich musely dotknout Kṛṣṇovy nehty, protože jim z radosti naskákaly pupínky na kůži.
SLOKA 14: Po tĕchto promluvách začaly gopī, pomatené z hledání Kṛṣṇy, přehrávat Jeho různé zábavy, plnĕ pohroužené v myšlenkách na Nĕho.
SLOKA 15: Jedna gopī napodobovala Pūtanu, zatímco jiná hrála kojence Kṛṣṇu a dĕlala, že jí pije mléko z prsu. Další gopī plakala jako nemluvnĕ Kṛṣṇa a kopla gopī, která přijala roli démona v podobĕ vozíku, Śakaṭāsury.
SLOKA 16: Jedna gopī se ujala role Tṛṇāvarty a jinou, která hrála nemluvnĕ Kṛṣṇu, odnášela pryč. Další gopī se zase plazila okolo a zvonky na kotnících jí cinkaly, jak tahala nohy za sebou.
SLOKA 17: Dvĕ gopī hrály Rāmu a Kṛṣṇu mezi nĕkolika dalšími v úlohách pasáčků krav. Jedna gopī ztvárnila Kṛṣṇovo zabití démona Vatsāsury, jehož představovala jiná gopī, a další dvojice gopī sehrála zabití Bakāsury.
SLOKA 18: Když jedna gopī dokonale napodobila, jak Kṛṣṇa volá na krávy, které se daleko zatoulaly, jak hraje na flétnu a jak se vĕnuje různým hrám, ostatní uznale volaly: „Výbornĕ! Výbornĕ!“
SLOKA 19: Jiná gopī, upřenĕ myslící na Kṛṣṇu, se procházela s paží na rameni přítelkynĕ a prohlašovala: „Já jsem Kṛṣṇa! Jen pohleďte, jak ladnĕ se pohybuji!“
SLOKA 20: „Nebojte se vĕtru a deštĕ,“ řekla jedna gopī. „Já vás zachráním.“ A s tĕmito slovy zvedla nad hlavu svůj šál.
SLOKA 21: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Ó králi, jedna gopī vylezla druhé na ramena, položila jí nohu na hlavu a řekla: „Jdi odsud pryč, ty zlý hade! Vĕz, že jsem se na tomto svĕtĕ narodil proto, abych trestal zlomyslné.“
SLOKA 22: Pak promluvila jiná gopī: Moji drazí pasáčkové, podívejte na tento bĕsnící lesní požár! Rychle zavřete oči a Já vás snadno ochráním.
SLOKA 23: Jedna gopī svázala svou štíhlou společnici kvĕtinovou girlandou a řekla: „Teď svážu tohoto chlapce, který rozbil nádoby s máslem a to máslo ukradl.“ Druhá gopī si pak zakryla obličej a své krásné oči a předstírala, že se bojí.
SLOKA 24: Bĕhem toho, jak gopī tímto způsobem napodobovaly Kṛṣṇovy zábavy a ptaly se vṛndāvanských lián a stromů, kde by Kṛṣṇa, Nejvyšší Duše, mohl být, z ničeho nic v jednom koutĕ lesa spatřily Jeho stopy.
SLOKA 25: (Gopī řekly:) Znaky praporku, lotosu, hromoklínu, bodce na ovládání slonů, ječmene a ostatní znaky na tĕchto stopách jasnĕ ukazují, že patří té velké duši, synovi Nandy Mahārāje.
SLOKA 26: Gopī se vydaly Kṛṣṇovou cestou, kterou ukazovaly Jeho četné stopy, ale rozrušilo je, když vidĕly, že jsou ty otisky úplnĕ propletené se stopami Jeho nejmilejší družky. Promluvily takto.
SLOKA 27: (Gopī řekly:) Tady vidíme stopy nĕjaké gopī, která musela doprovázet syna Nandy Mahārāje. On si zjevnĕ položil paži na Její ramena, tak jako si slon pokládá chobot na hřbet slonice, která jde s ním.
SLOKA 28: Tato gopī jistĕ dokonale uctívala všemohoucí Osobnost Božství Govindu, protože s Ní byl tak spokojený, že nás ostatní opustil a odvedl si Ji na osamĕlé místo.
SLOKA 29: Ó dívky! Prach z Govindových lotosových nohou je tak posvátný, že i Brahmā, Śiva a bohynĕ Ramā si ho dávají na hlavu, aby rozptýlili reakce za své hříchy.
SLOKA 30: Tyto stopy té jedinečné gopī nás velmi rozrušují. Ona jediná ze všech gopī byla odvedena na osamĕlé místo, kde si užívá Kṛṣṇových rtů. Podívejte, tady Její stopy není vidĕt! Tráva a šlahouny určitĕ zraňovaly Její jemná chodidla, a tak milovník svoji milou zvedl.
SLOKA 31: Prosím pohleďte, mé milé gopī, jak jsou na tomto místĕ stopy chtivého Kṛṣṇy vtlačené hloubĕji do zemĕ. Nést tíhu své milované pro Nĕho bylo jistĕ obtížné. A tady Ji ten inteligentní chlapec musel postavit na zem, aby natrhal nĕjaké kvĕty.
SLOKA 32: Podívejte, jak na tomto místĕ milý Kṛṣṇa trhal kvĕty pro svou milovanou. Zanechal tady otisk jen přední části svých nohou, protože stál na špičkách, aby na kvĕty dosáhl.
SLOKA 33: Tady se Kṛṣṇa se svou přítelkyní určitĕ posadil, aby Jí upravil vlasy. Ten chtivý chlapec nepochybnĕ udĕlal té chtivé dívce korunu z kvĕtů, které natrhal.
SLOKA 34: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Pán Kṛṣṇa si s tou gopī užíval, i když nachází potĕšení jen ve vlastním nitru, protože je sám o sobĕ spokojený a úplný sám v sobĕ. Srovnáním tedy ukázal ubohost obyčejných chtivých mužů a žen se zatvrzelým srdcem.
SLOKA 35-36: Takto se gopī bezcílnĕ toulaly, mĕly úplnĕ pomatené mysli a poukazovaly na různé známky Kṛṣṇových zábav. Ta jedna gopī, kterou si Kṛṣṇa odvedl do osamĕlého lesa poté, co všechny ostatní mladé dívky opustil, se začala považovat za nejlepší z žen. „Všechny ostatní gopī Můj milý odmítl,“ pomyslela si, „přestože jsou pod vlivem samotného Amora a rozhodl se mít vztah jen se Mnou.“
SLOKA 37: Když oba milenci procházeli jednou částí vṛndāvanského lesa, začala být ona jedinečná gopī sama na sebe pyšná. Řekla Pánu Keśavovi: „Už nemohu jít dál. Prosím odnes Mĕ, kamkoliv chceš.“
SLOKA 38: Když Ho takto oslovila, Pán Kṛṣṇa odpovĕdĕl: „Vylez Mi na ramena.“ Jakmile to však dořekl, zmizel. Jeho milovaná choť pak ihned pocítila hlubokou lítost.
SLOKA 39: Zvolala: Ó pane! Můj milý! Ó nejdražší, kde jsi? Kde jsi? Prosím, ó příteli mocných paží, ukaž se Mi, své nebohé služebnici!
SLOKA 40: Śukadeva Gosvāmī řekl: Když gopī pokračovaly v hledání Kṛṣṇovy cesty, našly poblíž svou nešťastnou přítelkyni. Byla pomatená odloučením od svého milého.
SLOKA 41: Povĕdĕla jim, kolik vážnosti Jí Mādhava projevil, ale jak potom kvůli neslušnému chování upadla v nemilost. Gopī velmi žasly, když to slyšely.
SLOKA 42: Potom gopī při svém hledání Kṛṣṇy vstoupily do hlubokého lesa, kam až dosáhlo svĕtlo mĕsíce. Jakmile však zjistily, že jsou ponořené ve tmĕ, rozhodly se vrátit.
SLOKA 43: Mysli mĕly pohroužené do myšlenek na Nĕj, rozmlouvaly o Nĕm, přehrávaly Jeho zábavy a cítily se naplnĕné Jeho přítomností. Zatímco hlasitĕ opĕvovaly slávu Kṛṣṇových transcendentálních činností, úplnĕ zapomnĕly na své domovy.
SLOKA 44: Gopī přišly znovu na břeh Kālindī. Společnĕ usedly, aby o Kṛṣṇovi zpívaly a meditovaly a dychtivĕ si přály, aby tam přišel.