SLOKA 12
bāhuṁ priyāṁsa upadhāya gṛhīta-padmo
rāmānujas tulasikāli-kulair madāndhaiḥ
anvīyamāna iha vas taravaḥ praṇāmaṁ
kiṁ vābhinandati caran praṇayāvalokaiḥ
bāhum — svou paži; priyā — své milované; aṁse — na rameno; upadhāya — poté, co položil; gṛhīta — držící; padmaḥ — lotos; rāma-anujaḥ — Kṛṣṇa, mladší bratr Balarāmy; tulasikā — poletujícími kolem tulasī mañjarī (jež zdobí Jeho girlandu); ali-kulaiḥ — mnoha včelami; mada — omámeností; andhaiḥ — které jsou oslepené; anvīyamānaḥ — následovaný; iha — tady; vaḥ — vaše; taravaḥ — ó stromy; praṇāmam — klanĕní se; kim vā — zda; abhinandati — vzal na vĕdomí; caran — když šel kolem; praṇaya — prodchnutými láskou; avalokaiḥ — svými pohledy.
Ó stromy, vidíme, že se klaníte. Projevil mladší bratr Rāmy vašim poklonám uznání svými láskyplnými pohledy, když šel okolo následován rojem omámených včel poletujících kolem tulasī mañjarī, jež zdobí Jeho girlandu? Jistĕ mĕl paži položenou kolem ramen své milé a ve druhé ruce nesl lotosový kvĕt.
Gopī vidĕly, že stromy, sehnuté pod tíhou mnoha plodů a kvĕtů, se klaní Pánu Kṛṣṇovi. Gopī předpokládaly, že Kṛṣṇa tamtudy musel nedávno projít, neboť stromy byly stále sklonĕné. Jelikož je Śrī Kṛṣṇa opustil se svou oblíbenou družkou, gopī žárlily a představovaly si, jak už je z milostných her unavený a nechává svou levou paži odpočinout si na mĕkkém rameni své milé. Dále si představovaly, že Kṛṣṇa musel v pravé ruce nést modrý lotos, aby jím odhánĕl včely, jež dotíraly na obličej Jeho milované, když cítily jeho vůni. Tato scéna byla tak krásná, představovaly si gopī, že omámené včely opustily zahradu plnou tulasī a vydaly se za obĕma milenci.