SLOKA 39
hā nātha ramaṇa preṣṭha
kvāsi kvāsi mahā-bhuja
dāsyās te kṛpaṇāyā me
sakhe darśaya sannidhim
hā — ó; nātha — pane; ramaṇa — milenče; preṣṭha — nejdražší; kva asi kva asi — kde jsi, kde jsi; mahā-bhuja — ó Pane mocných paží; dāsyāḥ — služebnici; te — své; kṛpaṇāyāḥ — nebohé; me — Mnĕ; sakhe — ó příteli; darśaya — prosím ukaž; sannidhim — svou přítomnost.
Zvolala: Ó pane! Můj milý! Ó nejdražší, kde jsi? Kde jsi? Prosím, ó příteli mocných paží, ukaž se Mi, své nebohé služebnici!
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura líčí tento dojímavý rozhovor:
„Rādhā říká: ,Můj Pane, spaluje mĕ velký oheň odloučení od Tebe a životní vzduch se chystá opustit Mé tĕlo. Ani se sebevĕtším úsilím nedokážu zůstat naživu. Ty jsi ale Pán Mého života a můžeš Mĕ v mžiku zachránit svým pouhým pohledem. Prosím, hned to udĕlej. Zapřísahám Tĕ, abys Mi zachránil život, ne kvůli Mnĕ, ale kvůli Tobĕ. Všechny ostatní gopī jsi opustil a odvedl jsi Mĕ daleko na odlehlé místo v lese, abys se Mnou mohl zakoušet zvláštní potĕšení. Pokud zemřu, nikde jinde milostné štĕstí nenajdeš. Budeš na Mĕ vzpomínat a tak truchlit ve svém hoři.̀
Kṛṣṇa odpovídá: ,Nechť jsem tedy nešťastný. Co Ti na tom záleží?̀
,Ale Ty jsi Mi nanejvýš drahý. Tvé neštĕstí pocítím miliónkrát silnĕji než Ty. I když budu již po smrti, ani pak nedokážu snést bolest, kterou by mohl pociťovat byť i jen jeden flíček na nehtech Tvých lotosových nohou. Jsem připravená se mnohomiliónkrát vzdát svého života, abych této bolesti předešla. Tak se Mi prosím ukaž a zažehnej to neštĕstí.̀
,Ale je-li už Tvůj životní vzduch blízko opuštĕní tĕla, co mohu udĕlat, abych tomu zabránil?̀
,Pouhým dotekem Tvých paží, které jsou léčivou bylinou schopnou vzkřísit mrtvého, se obnoví zdraví Mého tĕla a Můj životní vzduch se do nĕj sám vrátí a zůstane v nĕm.̀
,Ty však znáš cestu lesem sama bez Mé pomoci, tak proč jsi Mnĕ, královskému synovi a mladému jemnému chlapci, jemuž náleží úcta, nařizovala: „Vezmi Mĕ, kam chceš“? Proč ve Mĕ takto vzbuzuješ hnĕv?̀
Rādhā volá: ,Prosím, ukaž se své nebohé služebné! Mĕj se Mnou slitování! Mĕj slitování! Když jsem Ti nařizovala, zmáhala Mĕ ospalost. Byla jsem hrami s Tebou velmi unavená. Proto prosím promiň, co chudĕra Tvá služebnice řekla. Nezlob se, prosím. Mluvila jsem k Tobĕ tak jen proto, že jsi se Mnou jednal jako s velmi důvĕrnou přítelkyní, přestože toho nejsem hodná.̀
,Tak dobrá, Má milovaná. Potĕšila jsi Mĕ, pojď tedy prosím ke Mnĕ.̀
,Ale Já jsem oslepená nářkem a nevidím, kde jsi. Řekni Mi prosím, kde jsi.̀“