SLOKA 15
aṭati yad bhavān ahni kānanaṁ
truṭi yugāyate tvām apaśyatām
kuṭila-kuntalaṁ śrī-mukhaṁ ca te
jaḍa udīkṣatāṁ pakṣma-kṛd dṛśām
aṭati — jdeš; yat — když; bhavān — Ty; ahni — ve dne; kānanam — do lesa; truṭi — zhruba jedna sedmnáctisetina sekundy; yugāyate — stává se dlouhou jako celý vĕk; tvām — Tebe; apaśyatām — pro ty, kdo nevidí; kuṭila — vlnitými; kuntalam — s kadeřemi; śrī — krásný; mukham — obličej; ca — a; te — Tvůj; jaḍaḥ — pošetilý; udīkṣatām — pro ty, kdo dychtivĕ hledí; pakṣma — víček; kṛt — stvořitel; dṛśām — očí.
Když ve dne odcházíš do lesa, nepatrný zlomek sekundy nám připadá dlouhý jako celý vĕk, protože Tĕ nevidíme. A dokonce i když můžeme dychtivĕ hledĕt na Tvůj krásný obličej, tak půvabný s vlnitými kadeřemi, které ho zdobí, naše potĕšení nám narušují oční víčka, jež vytvořil pošetilý stvořitel.