SLOKA 19
yat te sujāta-caraṇāmburuhaṁ staneṣu
bhītāḥ śanaiḥ priya dadhīmahi karkaśeṣu
tenāṭavīm aṭasi tad vyathate na kiṁ svit
kūrpādibhir bhramati dhīr bhavad-āyuṣāṁ naḥ
yat — které; te — Tvoje; su-jāta — velmi jemné; caraṇa-ambu-ruham — lotosové nohy; staneṣu — na ňadra; bhītāḥ — obávající se; śanaiḥ — jemnĕ; priya — ó drahý; dadhīmahi — pokládáme; karkaśeṣu — hrubá; tena — s nimi; aṭavīm — lesem; aṭasi — procházíš se; tat — ony; vyathate — trpí; na — ne; kim svit — uvažujeme; kūrpa-ādibhiḥ — kvůli kamínkům a podobnĕ; bhramati — rozrušuje; dhīḥ — mysl; bhavat-āyuṣām — tĕch, pro nĕž jsi celý jejich život; naḥ — nás.
Ó drahý miláčku! Tvé lotosové nohy jsou tak jemné, že když si je nĕžnĕ pokládáme na svá ňadra, máme strach, abychom jim neublížily. Naše životy závisí pouze na Tobĕ. Naši mysl tedy neustále sužuje představa, že si při svých toulkách lesem poraníš své jemné nohy o kamínky na cestĕ.
Překlad tohoto verše pochází z Prabhupādova vydání Caitanya-caritāmṛty (Ādi 4.173).
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke třicáté první kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Písnĕ gopī v odloučení“.