SLOKA 9
tava kathāmṛtaṁ tapta-jīvanaṁ
kavibhir īḍitaṁ kalmaṣāpaham
śravaṇa-maṅgalaṁ śrīmad ātataṁ
bhuvi gṛṇanti ye bhūri-dā janāḥ
tava — Tvých; kathā-amṛtam — nektar slov; tapta-jīvanam — život pro osoby soužené v hmotném svĕtĕ; kavibhiḥ — velkými mysliteli; īḍitam — popisovaný; kalmaṣa-apaham — to, co odhání hříšné reakce; śravaṇa-maṅgalam — dávající duchovní prospĕch, když se mu naslouchá; śrī-mat — plný duchovní síly; ātatam — hlásaný po celém svĕtĕ; bhuvi — v hmotném svĕtĕ; gṛṇanti — přednášejí a šíří; ye — ty, které; bhūri-dāḥ — velmi dobročinné; janāḥ — osoby.
Nektar Tvých slov a popisy Tvých činností jsou životem tĕch, kdo trpí v tomto hmotném svĕtĕ. Tato vyprávĕní, předávaná učenými mudrci, odstraňují veškeré hříšné reakce a udílejí příznivý osud každému, kdo jim naslouchá. Tato vyprávĕní se šíří po celém svĕtĕ a jsou plná duchovní síly. Ti, kdo hlásají toto Boží poselství, jsou velmi štĕdří lidé.
Král Pratāparudra recitoval tento verš Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi bĕhem slavnosti Ratha-yātrā Pána Jagannātha. Když Pán odpočíval v jedné zahradĕ, král Pratāparudra tam pokornĕ vstoupil a začal Mu masírovat nohy a lotosová chodidla. Tehdy král recitoval třicátou první kapitolu desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, písnĕ gopī. Caitanya-caritāmṛta uvádí, že jakmile Pán Caitanya uslyšel tento verš začínající slovy tava kathāmṛtam, okamžitĕ v přívalu extatické lásky vstal a krále Pratāparudru obejmul. Podrobnĕ tuto událost popisuje Caitanya-caritāmṛta (Madhya 14.4–18) a Śrīla Prabhupāda ji ve svém vydání rozsáhle komentuje.