Jedna gopī, puzená láskyplným hnĕvem vůči Kṛṣṇovi, se kousala do rtu a hledĕla na Nĕho úkosem. Jelikož byly gopī ke Kṛṣṇovi velmi připoutané, neuspokojil je ani neustálý pohled na Nĕho. Jedna z nich pak umístila Kṛṣṇu do svého srdce, zavřela oči, a jak Ho znovu a znovu objímala ve svém nitru, pohroužila se do stavu transcendentální blaženosti přesnĕ jako yogī. To zažehnalo bolest, kterou gopī cítily kvůli odloučení od Pána.