KAPTIOLA TŘICÁTÁ DRUHÁ
Shledání
Tato kapitola popisuje, jak se Śrī Kṛṣṇa zjevil uprostřed gopī, které odloučení od Nĕj nesmírnĕ rozrušilo. Poté, co je ukonejšil, Mu sdĕlily, jak hlubokou extázi cítily.
Když gopī různými způsoby ukázaly, jak moc si přejí vidĕt Kṛṣṇu, jenž přitahuje i Amora, objevil se před nimi v hedvábných žlutých šatech a s krásnou kvĕtinovou girlandou. Nĕkteré gopī, dojaté extází z toho, že Ho vidí, Ho chytly za ruce, jiné si položily Jeho paži kolem svých ramen a další přijaly zbytky arekového oříšku, který žvýkal. Tímto způsobem Mu sloužily.
Jedna gopī, puzená láskyplným hnĕvem vůči Kṛṣṇovi, se kousala do rtu a hledĕla na Nĕho úkosem. Jelikož byly gopī ke Kṛṣṇovi velmi připoutané, neuspokojil je ani neustálý pohled na Nĕho. Jedna z nich pak umístila Kṛṣṇu do svého srdce, zavřela oči, a jak Ho znovu a znovu objímala ve svém nitru, pohroužila se do stavu transcendentální blaženosti přesnĕ jako yogī. To zažehnalo bolest, kterou gopī cítily kvůli odloučení od Pána.
Poté Pán Kṛṣṇa v doprovodu pasaček, svých vnitřních energií, odešel na břeh Yamuny. Gopī Mu připravily sedátko ze svých šátků a poté, co se posadil, tĕšily se s Ním milostnými gesty. Stále se cítily dotčené, že Kṛṣṇa zmizel, a On jim tedy vysvĕtlil, proč to udĕlal. Rovnĕž jim řekl, že si Ho plnĕ podmanily svou láskyplnou oddaností a že jim bude vĕčnĕ zadlužený.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó králi, když gopī takto různými okouzlujícími způsoby zpívaly a hovořily o tom, co cítily v hloubi svých srdcí, propukly v hlasitý pláč. Velmi si přály Pána Kṛṣṇu vidĕt.
SLOKA 2: Tehdy se Pán Kṛṣṇa před gopīmi zjevil s úsmĕvem na lotosové tváři. Mĕl na sobĕ girlandu a žluté šaty a vypadal přímo jako ten, kdo dokáže zmást mysl Amora, který sám mate mysli obyčejných lidí.
SLOKA 3: Když gopī vidĕly, že se k nim jejich nejmilejší Kṛṣṇa vrátil, všechny najednou vstaly a z lásky k Nĕmu se jim oči doširoka otevřely. Bylo to, jako kdyby se jim do tĕla vrátil životní vzduch.
SLOKA 4: Jedna gopī radostnĕ uchopila Kṛṣṇovu ruku mezi své sepjaté dlanĕ a jiná si položila Jeho paži, potřenou santálovou pastou, na ramena.
SLOKA 5: Štíhlá gopī uctivĕ vzala do spojených dlaní arekový oříšek, který žvýkal, a další gopī, planoucí touhou, si položila na ňadra Jeho lotosové nohy.
SLOKA 6: Jedna gopī, vzteky bez sebe láskyplným hnĕvem, se kousala do rtů a upřenĕ na Nĕj hledĕla se svraštĕlým obočím, jako kdyby Ho chtĕla zranit svými nelítostnými pohledy.
SLOKA 7: Jiná gopī hledĕla nemrkajícíma očima na Jeho lotosový obličej, ale ani poté, co si hluboce vychutnala jeho sladkost, se necítila nasycená, tak jako se mystičtí svĕtci nikdy nenasytí, když meditují o Pánových nohách.
SLOKA 8: Jedna gopī vzala Pána skrze štĕrbinu svých očí a umístila si Ho do srdce. Pak oči zavřela a se zježenými chlupy na tĕle Ho bez ustání objímala. Takto pohroužená v transcendentální extázi připomínala yogīho, který medituje o Pánu.
SLOKA 9: Pro všechny gopī to byl ten nejvĕtší svátek, když znovu spatřily svého milovaného Keśavu. Zbavily se zármutku z odloučení, tak jako obyčejní lidé zapomínají na své utrpení ve společnosti duchovnĕ osvícené osoby.
SLOKA 10: Pán Acyuta, Nejvyšší Osobnost Božství, jasnĕ zářil v kruhu gopī, nyní zbavených všeho utrpení. Můj milý králi, Kṛṣṇa tak vypadal jako Nadduše v kruhu svých duchovních energií.
SLOKA 11-12: Všemohoucí Pán pak vzal gopī s sebou na břeh Kālindī, jež rukama svých vln nakupila na břehu hromady jemného písku. Na tom příznivém místĕ nesl vánek vůni rozvitých kvĕtů kunda a mandāra, která přitahovala mnoho včel, a hojné paprsky podzimního mĕsíce rozptylovaly temnotu noci.
SLOKA 13: Bolest v srdcích gopī zmizela díky extázi z pohledu na Kṛṣṇu a jako zosobnĕné Védy před nimi cítily, že jejich touhy jsou zcela splnĕny. Připravily pro svého drahého přítele Kṛṣṇu sedadlo ze svých šátků, které byly umazané od kuṅkumového prášku z jejich ňader.
SLOKA 14: Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, pro nĕhož velcí mistři mystické meditace připravují sedadlo ve svých srdcích, usedl ve shromáždĕní gopī. Jeho transcendentální tĕlo, které je výlučným sídlem veškeré krásy a vznešenosti ve třech svĕtech, jasnĕ zářilo, když Ho gopī uctívaly.
SLOKA 15: Śrī Kṛṣṇa probudil v gopīch milostné touhy a ony Ho poctily tím, že na Nĕho pohlížely s laškovnými úsmĕvy, dĕlaly zamilovaná gesta obočím a masírovaly Mu ruce a nohy, které si položily do klína. I bĕhem uctívání však pociťovaly určitý hnĕv, a proto Ho takto oslovily.
SLOKA 16: Gopī řekly: Nĕkteří lidé projevují náklonnost jen tĕm, kdo jsou jim naklonĕni, zatímco jiní ji projevují i tĕm, kdo se k nim stavĕjí lhostejnĕ nebo nepřátelsky. A ještĕ jiní neprojeví náklonnost nikomu. Milý Kṛṣṇo, vysvĕtli nám prosím toto téma patřičným způsobem.
SLOKA 17: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Takzvaní přátelé, kteří si navzájem projevují náklonnost jen proto, aby z toho sami mĕli prospĕch, jsou ve skutečnosti sobci. Jejich přátelství není pravé a nenásledují pravé náboženské zásady. Kdyby neočekávali, že z toho nĕco získají, žádný vztah by neopĕtovali.
SLOKA 18: Mé drahé gopī s útlými pasy, nĕkteří lidé jsou skutečnĕ milostiví neboli – jako rodiče – přirozenĕ milující. Tyto osoby, jež oddanĕ slouží i tĕm, kdo jejich vztah neopĕtují, kráčí pravou, bezchybnou cestou náboženství a jsou praví dobrodinci.
SLOKA 19: Pak jsou tu ti, kdo nacházejí duchovní spokojenost ve svém nitru, splnili si hmotné tužby nebo ti, kdo mají nevdĕčnou povahu či jednoduše chovají zášť vůči výše postaveným osobám. Tyto osoby nebudou milovat ani ty, kdo je milují, natož ty, kdo se k nim stavĕjí nepřátelsky.
SLOKA 20: Ale důvod, proč Já okamžitĕ neoplácím náklonnost živých bytostí ani tehdy, když Mĕ uctívají, ó gopī, je ten, že chci posílit jejich láskyplnou oddanost. Pak budou jako chudý človĕk, který získal nĕjaké bohatství poté je ztratil a dĕlá si s tím takové starosti, že nedokáže myslet na nic jiného.
SLOKA 21: Mé drahé dívky, když jsem pochopil, že jen kvůli Mnĕ jste zavrhly autoritu svĕtského veřejného mínĕní, Véd a svých příbuzných, jednal jsem tak, jak jsem jednal, jen proto, abych zvĕtšil vaši připoutanost ke Mnĕ. Dokonce i když jsem náhle zmizel a tak se vám ztratil z dohledu, nikdy jsem vás nepřestal milovat. Proto na Mĕ, svého miláčka, nemyslete ve zlém, Mé milé gopī.
SLOKA 22: Ó gopī, ani v životĕ dlouhém, jako je ten Brahmův, vám nebudu schopen splatit dluh za vaši čistou službu. Vašim stykům se Mnou se nedá nic vytknout. Vždyť jste přeťaly i všechna rodinná pouta, kterých je tak tĕžké se vzdát, jen abyste Mĕ mohly uctívat. Nechť jsou vám odmĕnou vaše slavné činnosti samotné.