SLOKA 13
tad-darśanāhlāda-vidhūta-hṛd-rujo
manorathāntaṁ śrutayo yathā yayuḥ
svair uttarīyaiḥ kuca-kuṅkumāṅkitair
acīkḷpann āsanam ātma-bandhave
tat — Jeho, Kṛṣṇu; darśana — z toho, že vidĕly; āhlāda — extází; vidhūta — zahnaná; hṛt — v jejich srdcích; rujaḥ — bolest; manaḥ-ratha — svých tužeb; antam — konečného splnĕní; śrutayaḥ — zjevená písma; yathā — jako; yayuḥ — dosáhly; svaiḥ — ze svých; uttarīyaiḥ — šátků; kuca — z jejich ňader; kuṅkuma — od rumĕlkového prášku; aṅkitaiḥ — umazaných; acīkḷpan — připravily; āsanam — sedadlo; ātma — jejich duší; bandhave — pro drahého přítele.
Bolest v srdcích gopī zmizela díky extázi z pohledu na Kṛṣṇu a jako zosobnĕné Védy před nimi cítily, že jejich touhy jsou zcela splnĕny. Připravily pro svého drahého přítele Kṛṣṇu sedadlo ze svých šátků, které byly umazané od kuṅkumového prášku z jejich ňader.
V osmdesáté sedmé kapitole tohoto zpĕvu (ve sloce 23) se śrutis neboli zosobnĕné Védy modlí takto:
striya uragendra-bhoga-bhuja-daṇḍa-viṣakta-dhiyo
vayam api te samāḥ samadṛśo 'ṅghri-saroja-sudhāḥ
„Tyto ženy plnĕ pohroužily své mysli do meditace o silných pažích Pána Kṛṣṇy, jež připomínají tĕla velkých hadů. Chceme být jako tyto gopī a sloužit Jeho lotosovým nohám.“ Śruti vidĕly Kṛṣṇu bĕhem Jeho zjevení v předchozím dni Brahmy a naplnila je nesmírnĕ silná touha být s Ním. Potom se v této kalpĕ staly gopīmi. A jelikož jsou Védy v lidské společnosti vĕčnĕ přítomné, śruti v této kalpĕ se rovnĕž naplnily touhami po Kṛṣṇovi a v další kalpĕ se také stanou gopīmi. Tuto informaci podává Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.