SLOKA 20
nāhaṁ tu sakhyo bhajato ’pi jantūn
bhajāmy amīṣām anuvṛtti-vṛttaye
yathādhano labdha-dhane vinaṣṭe
tac-cintayānyan nibhṛto na veda
na — ne; aham — Já; tu — oproti tomu; sakhyaḥ — ó přítelkynĕ; bhajataḥ — uctívající; api — dokonce; jantūn — živým bytostem; bhajāmi — oplácím; amīṣām — jejich; anuvṛtti — sklony (k čisté lásce); vṛttaye — abych popohnal; yathā — jako; adhanaḥ — chudý človĕk; labdha — poté, co nabyl; dhane — bohatství; vinaṣṭe — a ztraceno; tat — na to; cintayā — úzkostnou myšlenkou; anyat — cokoliv jiného; nibhṛtaḥ — naplnĕný; na veda — nezná.
Ale důvod, proč Já okamžitĕ neoplácím náklonnost živých bytostí ani tehdy, když Mĕ uctívají, ó gopī, je ten, že chci posílit jejich láskyplnou oddanost. Pak budou jako chudý človĕk, který získal nĕjaké bohatství poté je ztratil a dĕlá si s tím takové starosti, že nedokáže myslet na nic jiného.
Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītĕ: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham – „Každého odmĕňuji podle toho, jak se Mi odevzdává.“ Ale přesto, aby posílil lásku svého oddaného, Pán nemusí okamžitĕ oplácet plnou mĕrou, i když se na Nĕho s oddaností obrací. Pánovo oplácení je vpravdĕ dokonalé. Vždyť upřímný oddaný se stále modlí k Pánu: „Prosím pomož mi, abych Tĕ miloval čistou láskou.“ Proto Pánovo takzvané přehlížení ve skutečnosti naplňuje modlitbu oddaného. Pán Kṛṣṇa zesiluje naši lásku k Nĕmu tím, že se od nás zdánlivĕ oddĕluje, a výsledkem je, že dosahujeme toho, co jsme skutečnĕ chtĕli a oč jsme se modlili: hluboké lásky k Absolutní Pravdĕ, Kṛṣṇovi. Pánova zdánlivá nevšímavost je tedy ve skutečnosti uvážlivým opĕtováním a splnĕním naší nejhlubší a nejčistší touhy.
Podle ācāryů na sebe gopī pomrkávaly, když Pán Kṛṣṇa pronášel tento verš, a snažily se zakrýt úsmĕvy. Už když Pán Kṛṣṇa hovořil, si gopī začaly uvĕdomovat, že je přivádí k nejvyšší dokonalosti láskyplné služby.