SLOKA 31

Slovo īśvara je v sanskrtských slovnících obvykle překládané jako „pán, vládce“ a také „schopný, se silou vykonat“. Śrīla Prabhupāda často překládal īśvara jako „ten, kdo ovládá,“ což výtečnĕ zahrnuje oba tyto základní významy. Vládce by mohl být nechopný, ale ten, kdo ovládá, zařizuje, aby se vĕci dĕly. Parameśvara, nejvyšší īśvara neboli svrchovaný vládce je samozřejmĕ Bůh, Kṛṣṇa, příčina všech příčin.

I když o tom obyčejní lidé, zvláštĕ v západních zemích, nevĕdí, náš vesmír ovládají mocné osobnosti. Moderní neosobní představa o vesmíru jej líčí jako témĕř celý bez života a Zemĕ se v nĕm vznáší bez jakéhokoliv významu. Zbývá nám tedy pochybný „konečný smysl“ zachovávat a reprodukovat náš genetický kód, jehož „konečným smyslem“ je přidávat další článek k řetĕzci událostí postrádajícímu smysl.

Na rozdíl od tohoto sterilního svĕta beze smyslu, který si vymysleli nevĕdomí materialisté, je pravý vesmír plný života – osobního života – a ve skutečnosti plný Boha, jenž prostupuje a udržuje naživu vše, co existuje. Podstatou reality je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a Jeho osobní vztah s nesčetnými živými bytostmi, mezi nĕž patříme. Nĕkteré živé bytosti jsou polapené klamem materialismu neboli ztotožňování se s hmotným tĕlem, zatímco jiné jsou osvobozené a vĕdomé si své vĕčné duchovní povahy. Třetí třídu tvoří ti, kdo postupují po cestĕ seberealizace z materialistického stavu nevĕdomosti do osvíceného stavu vĕdomí Kṛṣṇy.

Realita je v konečném smyslu osobní a božská, a proto nepřekvapuje, jak nám vyjevují védská písma, že náš a další vesmíry jsou spravované velkými osobnostmi, tak jako naše mĕsto, stát a zemi řídí zmocnĕné osobnosti. Když demokraticky přidĕlíme určitému politikovi právo vládnout, volíme ho proto, že projevuje nĕco, čemu říkáme „vůdčí schopnosti“. Máme za to, že „zastane svou práci“. Jinak řečeno, jedince volíme, až když je obdařen schopností vládnout; náš hlas z nĕho nedĕlá vůdce, ale uznává jeho schopnost, která pochází z nĕjakého jiného zdroje. Jak Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje na konci desáté kapitoly Bhagavad-gīty, každá živá bytost, která projevuje nĕjakou neobyčejnou moc, schopnost či vliv, byla nutnĕ zmocnĕna samotným Pánem nebo Jeho energií.

Ti, které zmocnil přímo Pán, jsou Mu oddaní, a proto jejich moc a vliv napomáhají šíření dobra ve svĕtĕ, zatímco ti, kdo jsou zmocnĕni Pánovou matoucí energií, mají s Kṛṣṇou nepřímý vztah, protože neprojevují přímo Jeho vůli. Nepřímo Jeho vůli samozřejmĕ projevují, protože Kṛṣṇovým řízením působí na nevĕdomé živé bytosti zákony přírody a postupnĕ je bĕhem jejich putování mnoha životy přesvĕdčují, aby se odevzdaly Nejvyššímu Pánu. Když tedy politici rozpoutávají války, vzbuzují falešné nadĕje a vytvářejí bezpočet vášnivých plánů pro materialistické osoby, které je následují, nepřímo tím plní Pánův zámĕr dát podmínĕným duším ochutnat trpké plody bezbožnosti.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura překládá slovo īśvarāṇām jako „ti, kdo se stali mocnými díky poznání a askezi“. Když osoba pochopí povahu a vůli Boha a dĕlá osobní obĕť, které je zapotřebí pro dosažení dokonalosti v duchovním životĕ, Nejvyšší Pán ji zplnomocní, aby představovala Jeho vůli, kterou inteligentnĕ uznala a přijala.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, laskavĕ sestupuje na Zemi, aby ukázal názorný příklad zbožného jednání. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītĕ (3.24): „Kdybych nevykonával bĕžné povinnosti, celý svĕt by byl sveden na scestí a tím pádem vlastnĕ zničen.“ Pán tak ve svých různých inkarnacích ukazoval, jak jednat správnĕ v tomto svĕtĕ. Dobrým příkladem je Pán Rāmacandra, který se choval jako dokonalý syn krále Daśarathy.

Když ale sestupuje samotný Pán Kṛṣṇa, projevuje nejvyšší náboženskou zásadu, totiž tu, že Nejvyšší Pán překonává všechny ostatní živé bytosti a že nikdo nemůže Jeho svrchované postavení napodobovat. Tato nejpřednĕjší ze všech náboženských zásad – že Pán je jedinečný, nikdo se Mu nevyrovná a nikdo Ho nepředčí – byla jasnĕ projevená ve zdánlivĕ nemravných zábavách Pána Kṛṣṇy s gopīmi. Nikdo nemůže tyto činnosti napodobovat, aniž by si tím přivodil neblahé následky, jak zde vysvĕtluje Śukadeva Gosvāmī. Toho, kdo si myslí, že Pán Kṛṣṇa je obyčejná živá bytost, která podléhá chtíči, nebo toho, kdo Jeho tanec rāsa pokládá za obdivuhodný a snaží se o jeho napodobování, čeká nepochybnĕ zkáza zmínĕná ve 30. sloce této kapitoly.

Nakonec je třeba jasnĕ rozlišit mezi Pánem a Jeho zmocnĕnými služebníky. Určitý zmocnĕný služebník Pána, jako například Brahmā, může podle zákona karmy zakoušet zbytek reakcí za své dřívĕjší činnosti. Pán se však do zákonů karmy nikdy nezaplétá. Je na jedinečné úrovni.