SLOKA 34
yat-pāda-paṅkaja-parāga-niṣeva-tṛptā
yoga-prabhāva-vidhutākhila-karma-bandhāḥ
svairaṁ caranti munayo ’pi na nahyamānās
tasyecchayātta-vapuṣaḥ kuta eva bandhaḥ
yat — jehož; pāda-paṅkaja — z lotosových nohou; parāga — prachu; niṣeva — službou; tṛptāḥ — uspokojení; yoga-prabhāva — silou yogy; vidhuta — odstranĕná; akhila — všech; karma — plodonosných činností; bandhāḥ — jejichž pouta; svairam — svobodnĕ; caranti — jednají; munayaḥ — mudrci; api — také; na — nikdy; nahyamānāḥ — spoutávaní; tasya — Jeho; icchayā — na základĕ Jeho touhy; ātta — přijatá; vapuṣaḥ — transcendentální tĕla; kutaḥ — kde; eva — vskutku; bandhaḥ — pouto.
Hmotné činnosti nikdy nezaplétají oddané Nejvyššího Pána, které naprosto uspokojuje, že slouží prachu z Jeho lotosových nohou. Nezaplétají ani ty mudrce, kteří se silou yogy vysvobodili z pout všech plodonosných reakcí. Jak tedy může připadat v úvahu spoutanost samotného Pána, jenž přijímá transcendentální podoby podle své vlastní vůle?