KAPITOLA TŘICÁTÁ PÁTÁ
Gopī zpívají o Kṛṣṇovi, když se toulá v lese
Tato kapitola obsahuje písnĕ, které gopī zpívají, aby vyjádřily své pocity odloučení od Kṛṣṇy, když bĕhem dne odchází do lesa.
S tím, jak nálada odloučení gopī od Śrī Kṛṣṇy neustále sílí, začínají se Jeho jména, podoby, vlastnosti a zábavy spontánnĕ projevovat v jejich srdcích. Scházejí se tedy a společnĕ zpívají: „Kṛṣṇova krása přitahuje mysli všech. Když ve svém trojitĕ prohnutém postoji hraje na flétnu, přitahuje k sobĕ manželky Siddhů, létající po nebi se svými manželi, že až zapomínají na vnĕjší skutečnost. Býci, krávy a další zvířata na pastvinách tuhnou extází a s nerozžvýkanou trávou mezi zuby stojí tak nehnutĕ, že vypadají jako namalované postavy. Dokonce i nevĕdomé řeky přestávají téct.
Jen pohleďte! Když se Kṛṣṇa oblékne do lesních šatů a hrou na flétnu volá jména krav, i stromy a liány pociťují z lásky takovou extázi, že jim na tĕlech naskakují vyrážky a míza z nich teče jako potoky slz. Tóny Kṛṣṇovy flétny způsobují, že jeřábi, labutĕ a další ptáci v jezerech zavírají oči v hluboké meditaci, mraky na nebi ve snaze napodobit vibraci flétny jemnĕ hřmí a dokonce i tak velké autority na hudební vĕdu, jako je Indra, Śiva a Brahmā, žasnou. A tak jako se my gopī snažíme Kṛṣṇovi obĕtovat vše, co máme, manželky černého jelena nás napodobují tím, že jdou všude za Ním.
Když se Kṛṣṇa vrací do Vraji, hraje stále na flétnu, zatímco Jeho mladí společníci opĕvují Jeho slávu a Brahmā a další přední polobozi přicházejí uctívat Jeho lotosové nohy.“
Takto gopī, pociťující silné odloučení od Kṛṣṇy, zpívají o Jeho zábavách.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Kdykoliv Kṛṣṇa odcházel do lesa, mysli gopī spĕchaly za Ním, a tak dívky smutnĕ trávily své dny tím, že zpívaly o Jeho zábavách.
SLOKA 2-3: Gopī řekly: Když Mukunda hraje na flétnu, kterou si přiložil ke rtům, zakrývá její otvory svými jemnými prsty, levou tvář má opřenou o levou paži a své obočí nechává tančit. A polobohynĕ cestující po nebi se svými manželi Siddhy žasnou. Když tyto ženy naslouchají, upadají do rozpaků nad zjištĕním, že jejich mysli se podvolují nátlaku chtivých tužeb, a ve své stísnĕnosti si neuvĕdomují, že se jim povolují opasky kolem šatů.
SLOKA 4-5: Ó dívky! Tento syn Nandy, jenž dává radost trpícím, nosí na hrudi nehybný blesk a Jeho úsmĕv se podobá náhrdelníku z drahokamů. Nyní prosím slyšte nĕco úžasného. Když hraje na flétnu, všichni býci, jeleni a krávy z Vraji, stojící ve skupinách daleko odsud, jsou tĕmi tóny omámení, přestávají žvýkat potravu, kterou mají v tlamách, a vztyčují uši. Stojí nehnutĕ a vypadají, jako kdyby spali nebo jako postavy na obraze.
SLOKA 6-7: Mé milé gopī, nĕkdy Mukunda napodobuje vzhled zápasníka tím, že se ozdobí listy, pavími pery a barevnými hlinkami. Potom ve společnosti Balarāmy a pasáčků hraje na flétnu, aby svolal krávy. Řeky tehdy přestávají téct, neboť jejich voda znehybní extází, kterou cítí, když dychtivĕ čekají, kdy jim vítr přivane prach z Jeho lotosových nohou. Ale stejnĕ jako my, ty řeky nejsou příliš zbožné, a tak jen čekají s pažemi třesoucími se láskou.
SLOKA 8-11: Kṛṣṇa se toulá po lese ve společnosti svých přátel, kteří živĕ opĕvují slávu Jeho velkolepých činů. Takto se zjevuje jako Nejvyšší Osobnost Božství, projevující svůj nepomíjivý majestát. Když se krávy zatoulají na úbočí kopců a Kṛṣṇa je svolává tóny své flétny, stromy a liány v lese na to odpovídají tím, že jsou natolik obsypané plody a kvĕty, až se zdá, že projevují Pána Viṣṇua ve svých srdcích. Jak se jejich vĕtve tíhou ohýbají k zemi, nitky na jejich kmenech a úponcích jsou zježené extází lásky k Bohu, a stromy i liány vypouštĕjí proudy sladké mízy.
SLOKA 12-13: Ó bohynĕ Vraji, když si Kṛṣṇa užívá s Balarāmou na horských úbočích, s kvĕtinovým vĕncem laškovnĕ nasazeným na temeni hlavy, zvučnými tóny své flétny přináší radost všem. Tĕší tak celý svĕt. Blízký mrak tehdy v obavách, aby neurazil vznešenou osobnost, hřmí velmi jemnĕ jako doprovod. Sesílá na svého drahého přítele Kṛṣṇu spršky kvĕtů a stíní Ho před sluncem jako slunečník.
SLOKA 14-15: Ó zbožná matko Yaśodo, tvůj syn, který je zkušený ve všech technikách pasení krav, vynalezl mnoho nových stylů hry na flétnu. Když přikládá flétnu ke svým rtům, které jsou červené jako plody bimba, a vyluzuje tóny harmonické stupnice v různých melodiích, Brahmā, Śiva, Indra a ostatní hlavní polobozi jsou při zaslechnutí tĕchto zvuků zmatení. Ačkoliv jsou to nejučenĕjší autority, nedovedou určit podstatu té hudby, a tak sklánĕjí své hlavy a srdce.
SLOKA 16-17: Když se Kṛṣṇa prochází Vrajou a nohama podobnýma okvĕtním lístkům lotosu otiskuje do zemĕ stopy s charakteristickými znaky praporku, blesku, lotosu a bodce na pohánĕní slonů, ulevuje tím zemi od bolesti způsobené kopyty krav. Když hraje na svou slavnou flétnu, Jeho tĕlo se pohybuje s ladností slona. My gopī, které vzrušuje Amor, když na nás Kṛṣṇa laškovnĕ pohlédne, proto stojíme nehybnĕ jako stromy a nevnímáme, že se nám uvolňují vlasy a šaty.
SLOKA 18-19: Nyní Kṛṣṇa nĕkde stojí a počítá své krávy na šňůře drahokamů. Má girlandu z kvĕtů tulasī, která nese vůni Jeho milované, a paži si položil na rameno jednoho milujícího přítele pasáčka. Když Kṛṣṇa hraje na flétnu a zpívá, Jeho hudba přitahuje manželky černého jelena, které přicházejí k tomuto oceánu transcendentálních vlastností a usedají vedle Nĕho. Stejnĕ jako my pasačky se vzdaly všech nadĕjí na štĕstí v rodiném životĕ.
SLOKA 20-21: Ó nehřešící Yaśodo, tvé drahé dítĕ, syn Mahārāje Nandy, si svátečnĕ ozdobil odĕv jasmínovou girlandou a nyní si ve společnosti krav a pasáčků hraje podél Yamuny, kde baví své drahé společníky. Jemný vánek Mu vzdává úctu svou chladivou vůní santálového dřeva, zatímco různí Upadevové, stojící na všech stranách jako chvalořečníci, hrají, zpívají a přinášejí dary.
SLOKA 22-23: Z velké lásky ke krávám z Vraji zvedl Kṛṣṇa kopec Govardhan. Na sklonku dne, když už shromáždil všechny své krávy, hraje na flétnu píseň, zatímco vznešení polobozi stojící podél cesty uctívají Jeho lotosové nohy a pasáčci, kteří Ho doprovázejí, opĕvují Jeho slávu. Na girlandu Mu sedl prach zvířený kopyty krav a Jeho krása, zvýraznĕná Jeho únavou, vytváří extatický festival pro oči všech. Kṛṣṇa je mĕsíc, který vyšel z lůna matky Yaśody, a dychtí plnit touhy svých přátel.
SLOKA 24-25: Když Kṛṣṇa uctivĕ zdraví své dobrodince, lehce koulí očima, jako kdyby byl opilý. Kolem krku má kvĕtinovou girlandu a krásu Jeho mĕkkých lící zvýrazňuje záře Jeho zlatých náušnic a bĕlost Jeho obličeje, který má barvu bobulí badara. S radostnou tváří podobnou mĕsíci, pánu noci, se Pán Yaduovců pohybuje s ladností královského slona. Takto se večer vrací a osvobozuje krávy z Vraji od denního horka.
SLOKA 26: Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, takto se bĕhem dne ženy z Vṛndāvanu tĕšily neustálým zpíváním o zábavách Kṛṣṇy, a mysli i srdce tĕchto žen, pohroužené v Nĕm, byly naplnĕné radostí.