SLOKA 2-3
śrī-gopya ūcuḥ
vāma-bāhu-kṛta-vāma-kapolo
valgita-bhrur adharārpita-veṇum
komalāṅgulibhir āśrita-mārgaṁ
gopya īrayati yatra mukundaḥ
vyoma-yāna-vanitāḥ saha siddhair
vismitās tad upadhārya sa-lajjāḥ
kāma-mārgaṇa-samarpita-cittāḥ
kaśmalaṁ yayur apasmṛta-nīvyaḥ
śrī-gopyaḥ ūcuḥ — gopī řekly; vāma — levou; bāhu — na svou paži; kṛta — pokládající; vāma — levou; kapolaḥ — svoji tvář; valgita — pohybující se; bhruḥ — Jeho obočí; adhara — ke rtům; arpita — přiložená; veṇum — Jeho flétna; komala — jemnými; aṅgulibhiḥ — prsty; āśrita-mārgam — zakryté její otvory; gopyaḥ — ó gopī; īrayati — hraje; yatra — kde; mukundaḥ — Pán Kṛṣṇa; vyoma — po nebi; yāna — cestující; vanitāḥ — ženy; saha — spolu s; siddhaiḥ — polobohy Siddhy; vismitāḥ — užaslé; tat — tomu; upadhārya — když naslouchaly; sa — se; lajjāḥ — studem; kāma — chtíče; mārgaṇa — následování; samarpita — vĕnované; cittāḥ — jejich mysli; kaśmalam — tíseň; yayuḥ — zažívaly; apasmṛta — zapomínající; nīvyaḥ — na opasky svých šatů.
Gopī řekly: Když Mukunda hraje na flétnu, kterou si přiložil ke rtům, zakrývá její otvory svými jemnými prsty, levou tvář má opřenou o levou paži a své obočí nechává tančit. A polobohynĕ cestující po nebi se svými manželi Siddhy žasnou. Když tyto ženy naslouchají, upadají do rozpaků nad zjištĕním, že jejich mysli se podvolují nátlaku chtivých tužeb, a ve své stísnĕnosti si neuvĕdomují, že se jim povolují opasky kolem šatů.
Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí, že tuto kapitolu tvoří sbírka výroků, které pronesly gopī v různých dobách, když postávaly v malých skupinkách na různých místech ve Vṛndāvanu.