SLOKA 26
śrī-śuka uvāca
evaṁ vraja-striyo rājan
kṛṣṇa-līlānugāyatīḥ
remire ’haḥsu tac-cittās
tan-manaskā mahodayāḥ
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; evam — takto; vraja-striyaḥ — ženy z Vraji; rājan — ó králi; kṛṣṇa-līlā — o zábavách Kṛṣṇy; anugāyatīḥ — neustále zpívající; remire — tĕšily se; ahaḥsu — bĕhem dní; tat-cittāḥ — jejich srdce pohroužená v Nĕm; tat-manaskāḥ — jejich mysli pohroužené v Nĕm; mahā — velké; udayāḥ — prožívající svátek.
Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, takto se bĕhem dne ženy z Vṛndāvanu tĕšily neustálým zpíváním o zábavách Kṛṣṇy, a mysli i srdce tĕchto žen, pohroužené v Nĕm, byly naplnĕné radostí.
Tento verš jednoznačnĕ potvrzuje, že takzvaná bolest gopī, když jsou zničené žalem, je ve skutečnosti velkou duchovní blažeností. Na hmotné úrovni je bolest bolestí – tečka. Na duchovní úrovni je však takzvaná bolest jen jiným druhem duchovní extáze. V západních zemích si lidé libují v míchání různých příchutí zmrzliny, aby vytvořili geniální chuťové kombinace. Podobnĕ na duchovní úrovni Śrī Kṛṣṇa a Jeho oddaní dovednĕ míchají příchuti duchovní blaženosti, a tak byl každý den pro gopī svátkem.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke třicáté páté kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Gopī zpívají o Kṛṣṇovi, když se toulá v lese“.