KAPITOLA TŘICÁTÁ DEVÁTÁ
Akrūrova vize
Tato kapitola popisuje, jak Akrūra zpravil Pána Kṛṣṇu a Pána Balarāmu o Kaṁsových plánech a jeho činnostech v Mathuře; co volaly nešťastné gopī, když Kṛṣṇa odjel do Mathury, a také vizi sídla Pána Viṣṇua, jež Akrūra spatřil ve vodĕ Yamuny.
Když Kṛṣṇa a Balarāma projevili Akrūrovi velkou úctu a pohodlnĕ ho usadili na pohovku, cítil, že všechny jeho touhy, o kterých rozjímal cestou do Vṛndāvanu, jsou nyní splnĕné. Po večeři se Kṛṣṇa Akrūry zeptal, zda mĕl klidnou cestu a zda se má dobře. Dále se Pán zeptal, jak se Kaṁsa chová ke členům jejich rodiny, a nakonec se otázal, proč Akrūra přijel.
Akrūra popsal, jak Kaṁsa pronásleduje Yaduovce, co řekl Kaṁsovi Nārada a Kaṁsovo kruté zachází s Vasudevou. Také promluvil o Kaṁsovĕ touze přivézt Kṛṣṇu a Balarāmu do Mathury, aby Je zabil pod záminkou Jejich zhlédnutí obĕti luku a účasti v zápase. Když to Kṛṣṇa a Balarāma uslyšeli, hlasitĕ se rozesmáli. Oba šli za svým otcem Nandou a řekli mu o Kaṁsových příkazech. Nanda pak vydal nařízení všem obyvatelům Vraji, že by mĕli shromáždit různé obĕtiny pro krále a připravit se na cestu do Mathury.
Mladé gopī to nesmírnĕ rozrušilo, když se doslechly, že Kṛṣṇa a Balarāma pojedou do Mathury. Zcela pozbyly vnĕjší vĕdomí a začaly vzpomínat na Kṛṣṇovy zábavy. Zavrhovaly Stvořitele za to, že je od Nĕho oddĕluje, a spustily nářek. Řekly, že Akrūra si nezaslouží své jméno (a, „ne“; krūra, „krutý“), protože je tak krutý, že jim odváží jejich nejdražšího Kṛṣṇu. „Osud stojí proti nám,“ naříkaly, „protože jinak by starší obyvatelé Vraji Kṛṣṇovi zakázali odjet. Zapomeňme na náš stud a pokusme se Pánu Mādhavovi zabránit v cestĕ.“ S tĕmito slovy začaly mladé pasačky volat Kṛṣṇova jména a plakat.
Mezitím však Akrūra vyrazil v kočáře s Kṛṣṇou a Balarāmou do Mathury. Pastevci z Gokuly jeli ve svých vozech za ním a mladé gopī je také do jisté vzdálenosti následovaly, ale potom je uklidnily Kṛṣṇovy pohledy a gesta a Jeho zpráva: „Já se vrátím.“ S myslí zcela pohrouženou v Kṛṣṇovi stály pasačky nehnutĕ jako postavy na obrazu, dokud jim prapor kočáru či prach zvířený na cestĕ nezmizely z očí. Potom se za neustálého opĕvování Kṛṣṇovy slávy žalostnĕ vrátily do svých domovů.
Akrūra zastavil kočár na břehu Yamuny, aby Kṛṣṇa a Balarāma mohli vykonat očistný obřad a napít se vody. Když se oba Pánové vrátili do kočáru, Akrūra si od Nich vyžádal svolení vykoupat se v Yamunĕ. Zatímco pronášel védské mantry, udivilo ho, že vidí oba Pány stát ve vodĕ. Akrūra vyšel z řeky a vrátil se do kočáru – kde vidĕl Pány stále čekat. Potom se vrátil k vodĕ, aby zjistil, zda ty dvĕ postavy, které tam vidĕl, byly skutečné nebo ne.
Co Akrūra ve vodĕ uvidĕl, byl čtyřruký Pán Vāsudeva. Jeho pleť byla tmavĕ modrá jako čerstvý dešťový mrak. Mĕl na sobĕ žluté šaty a ležel na klínĕ tisícihlavého Ananty Śeṣi. Pán Vāsudeva přijímal modlitby dokonalých bytostí, nebeských hadů a démonů a obklopovali Ho Jeho osobní služebníci. Sloužily Mu Jeho četné energie, jako Śrī, Puṣṭi a Ilā, zatímco Brahmā a další polobozi Ho opĕvovali. Akrūra se z této vize radoval, sepjal ruce k prosebné modlitbĕ a začal se k Nejvyššímu Pánu modlit hlasem zalknutým dojetím.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co Akrūra, pohodlnĕ usazený na pohovce, takto obdržel velké pocty od Pána Balarāmy s Pánem Kṛṣṇou, cítil, že všechny touhy, o kterých rozjímal po cestĕ, se nyní splnily.
SLOKA 2: Můj milý králi, co je nedosažitelné pro toho, kdo uspokojil Nejvyšší Osobnost Božství, útočištĕ bohynĕ štĕstí? Přesto ti, kdo se odevzdali oddané službĕ Pánu, od Nĕho nikdy nic nechtĕjí.
SLOKA 3: Po večeři se Pán Kṛṣṇa, syn Devakī, zeptal Akrūry, jak se Kaṁsa chová k jejich drahým příbuzným a přátelům a co má tento král dále v plánu.
SLOKA 4: Nejvyšší Pán pravil: Můj milý, laskavý strýčku Akrūro, mĕl jsi pohodlnou cestu? Přeji ti všechno štĕstí. Jsou naši přátelé, dobrodinci a příbuzní, blízcí i vzdálení, štastní a zdraví?
SLOKA 5: Ale, můj milý Akrūro, dokud se stále dobře daří králi Kaṁsovi, té nemoci naší rodiny zvané „strýc z matčiny strany“, proč bych se vůbec mĕl ptát na blaho naší rodiny a jeho dalších poddaných?
SLOKA 6: Jen se podívej, kolik utrpení jsem způsobil svým nevinným rodičům! Kvůli Mnĕ byli zabiti jejich synové a oni sami byli uvrženi do vĕzení.
SLOKA 7: Díky přízni osudu se Nám dnes splnila Naše touha tĕ vidĕt, Našeho milého příbuzného. Ó laskavý strýčku, řekni Nám prosím, proč jsi přijel.
SLOKA 8: Śukadeva Gosvāmī pravil: Akrūra, potomek Madhua, na žádost Nejvyššího Pána popsal celou situaci, včetnĕ nepřátelství krále Kaṁsy vůči Yaduovcům a jeho pokusu zavraždit Vasudevu.
SLOKA 9: Akrūra předal poselství, které mĕl doručit. Také popsal Kaṁsovy skutečné zámĕry a jak Nārada sdĕlil Kaṁsovi, že se Kṛṣṇa narodil jako syn Vasudevy.
SLOKA 10: Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma, ničitel hrdinných nepřátel, se smáli, když vyslechli Akrūrova slova. Potom Pánové sdĕlili svému otci, Nandovi Mahārājovi, jaké jsou příkazy krále Kaṁsy.
SLOKA 11-12: Nanda Mahārāja pak vydal pokyny pastevcům tak, že nechal vesnickým strážníkem rozhlásit po Vraji toto oznámení: „Shromáždĕte všechny dostupné mléčné produkty. Přineste cenné dary a zapřáhnĕte vozy. Zítra pojedeme do Mathury, předáme naše mléčné výrobky králi a uvidíme převeliký festival. Jedou tam i obyvatelé všech okolních okresů.“
SLOKA 13: Když se mladé gopī doslechly, že Akrūra přijel do Vraji, aby odvezl Kṛṣṇu a Balarāmu do mĕsta, nesmírnĕ je to rozrušilo.
SLOKA 14: Nĕkteré gopī cítily v srdci takovou bolest, až jim z hlubokých vzdechů zbledly tváře. Jiné tak trpĕly, že se jim uvolnily odĕvy, náramky i copy.
SLOKA 15: Další gopī zcela zastavily činnosti svých smyslů a soustředily se v meditaci na Kṛṣṇu. Ztratily veškeré vĕdomí vnĕjšího svĕta, tak jako ti, kdo dosáhli úrovnĕ seberealizace.
SLOKA 16: A ještĕ jiné mladé ženy omdlely z pouhého vzpomínání na slova Pána Śauriho (Kṛṣṇy). Ta slova, ozdobená úžasnými výrazy a vyjádřená láskyplnými úsmĕvy, se hluboce dotýkala srdcí tĕch mladých dívek.
SLOKA 17-18: Gopī byly vydĕšené vyhlídkou i na sebekratší odloučení od Pána Mukundy, takže nyní, když vzpomínaly na Jeho ladnou chůzi, zábavy, láskyplné usmĕvavé pohledy, hrdinné činy a žertovná slova, která je zbavovala utrpení, byly bez sebe úzkostí, jakmile pomyslely na velké odloučení, které mĕlo nastat. Shromažďovaly se ve skupinách a hovořily spolu s uslzenými tvářemi a myslemi plnĕ pohrouženými v Acyutovi.
SLOKA 19: Gopī řekly: Ó Prozřetelnosti, ty nemáš žádné slitování! Svádíš vtĕlené tvory dohromady ve vztazích přátelství a lásky a potom je nesmyslnĕ oddĕluješ ještĕ dřív, než si stačí naplnit své touhy. Tato tvá rozmarná hra je jako šprýmy malých dĕtí.
SLOKA 20: Poté, co jsi nám ukázala Mukundovu tvář, lemovanou černými kadeřemi a zkrášlenou Jeho jemnými lícemi, zdviženým nosem a laskavými úsmĕvy, jež ničí veškeré utrpení, činíš teď tuto tvář neviditelnou. Toto tvé chování není vůbec správné.
SLOKA 21: Ó Prozřetelnosti, přestože sem přicházíš se jménem Akrūra, jsi ve skutečnosti krutá, neboť jako pošetilec bereš to, co jsi nám jednou dala – ty oči, jimiž jsme i v jediném rysu podoby Pána Madhudviṣi vidĕly dokonalost celého tvého stvoření.
SLOKA 22: Bĕda, Nandův syn, který v okamžiku přetrhává láskyplná přátelství, se na nás přímo ani nepodívá. Násilím jsme byly přivedeny pod Jeho vliv, a tak jsme opustily své domovy, příbuzné, dĕti a manžely, jen abychom Mu sloužily, ale On si stále hledá nové milenky.
SLOKA 23: Úsvit po této noci bude jistĕ příznivý pro ženy z Mathury. Všechny nadĕje se jim teď splní, neboť až Pán Vraji vstoupí do jejich mĕsta, budou moci pít z Jeho tváře nektar úsmĕvu vycházejícího z koutků Jeho očí.
SLOKA 24: Ó gopī, ačkoliv je náš Mukunda inteligentní a velmi poslušný svých rodičů, jakmile podlehne kouzlu medovĕ sladkých slov žen z Mathury a jejich půvabných, stydlivých úsmĕvů, jak se kdy vrátí k nám, prostým vesnickým dívkám?
SLOKA 25: Až Dāśārhové, Bhojové, Andhakové, Vṛṣṇiovci a Sātvatové uvidí syna Devakī v Mathuře, jistĕ se budou tĕšit z velkého festivalu pro jejich oči, stejnĕ jako všichni, kdo Ho uvidí na cestĕ do mĕsta. Je přece jen miláčkem bohynĕ štĕstí a sídlem všech transcendentálních vlastností.
SLOKA 26: Ten, který se dopouští tohoto nelítostného činu, by se nemĕl jmenovat Akrūra. Je tak nesmírnĕ krutý, že se ani nepokouší utĕšit trpící obyvatele Vraji, a přitom odváží Kṛṣṇu, který je nám milejší než sám život.
SLOKA 27: Kṛṣṇa s tvrdým srdcem již nastoupil do kočáru a pošetilí pastevci teď za Ním spĕchají ve svých volských povozech. Ani stařešinové neříkají nic, aby Ho zastavili. Osud dnes jedná proti nám.
SLOKA 28: Pojďme přímo za Mādhavou a zadržme Ho. Co nám mohou starší členové našich rodin a ostatní příbuzní udĕlat? Když nás osud oddĕluje od Mukundy, naše srdce jsou již teď zoufalá, neboť se od Nĕho nedokážeme odloučit ani na zlomek vteřiny.
SLOKA 29: Když nás přivedl do shromáždĕní tance rāsa, kde jsme si užívaly Jeho láskyplných a okouzlujících úsmĕvů, rozkošných tajných rozhovorů, hravých pohledů a objetí, strávily jsme mnoho nocí, jako by to byl jediný okamžik. Ó gopī, jak vůbec můžeme překonat tu nepřekonatelnou temnotu Jeho nepřítomnosti?
SLOKA 30: Jak můžeme existovat bez Anantova přítele Kṛṣṇy, který se večer vracel do Vraji ve společnosti pasáčků s vlasy a girlandami pokrytými prachem zvířeným kopyty krav? Když hrál na svou flétnu, uchvacoval naše mysli tím, že na nás koutkem očí upíral usmĕvavé pohledy.
SLOKA 31: Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto hovořily ženy z Vraji, jež byly ke Kṛṣṇovi tak připoutané, že je nadcházející odloučení od Nĕho nesmírnĕ rozrušovalo. Poté odhodily veškerý stud a hlasitĕ naříkaly: „Ó Govindo! Ó Dāmodare! Ó Mādhavo!“
SLOKA 32: Ale přestože gopī takto naříkaly, Akrūra, který za východu slunce vykonal své ranní uctívání a ostatní povinnosti, vyjel s kočárem na cestu.
SLOKA 33: Pastevci v čele s Nandou Mahārājem jeli ve svých vozech za Pánem Kṛṣṇou. Muži vezli mnoho darů pro krále, včetnĕ hlinĕných nádob plných ghí a dalších mléčných výrobků.
SLOKA 34: Pán Kṛṣṇa gopī ponĕkud uklidnil (svými pohledy) a ony Jej také nĕjakou dobu následovaly. Potom se zastavily, s nadĕjí, že jim dá nĕjaký pokyn.
SLOKA 35: Když ten nejlepší z Yaduovců odjíždĕl, vidĕl, jak gopī naříkají, a tak je utĕšil tím, že za nimi vyslal posla s láskyplným slibem: „Já se vrátím.“
SLOKA 36: Gopī stály nehnutĕ jako postavy na obrazu a posílaly své mysli za Kṛṣṇou. Zůstaly tam tak dlouho, dokud byl vidĕt prapor na kočáru, a pak ještĕ do té doby, kdy už ani nevidĕly prach zvířený koly kočáru.
SLOKA 37: Poté šly gopī zpátky, bez nadĕje, že se k nim Govinda kdy vrátí. V zármutku začaly trávit své dny a noci zpĕvem o zábavách svého milovaného.
SLOKA 38: Můj milý králi, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa jel v kočáře s Pánem Balarāmou a Akrūrou rychle jako vítr, až přijel k řece Kālindī, která ničí všechny hříchy.
SLOKA 39: Sladká voda řeky zářila víc než oslnivé drahokamy. Poté, co se jí Pán Kṛṣṇa dotkl pro očištĕní, trochu se z ruky napil. Potom nechal kočár přemístit k háji stromů a spolu s Balarāmou do nĕj opĕt nastoupil.
SLOKA 40: Akrūra vyzval oba Pány, aby zaujali svá místa na kočáru. Potom si vyžádal Jejich svolení, odešel k jezírku v Yamunĕ a podle pokynů písem se vykoupal.
SLOKA 41: Když se Akrūra ponořil do vody a pronášel vĕčné mantry z Véd, náhle uvidĕl Balarāmu a Kṛṣṇu před sebou.
SLOKA 42-43: Akrūra si pomyslel: „Jak mohou oba synové Ānakadundubhiho, kteří sedí v kočáře, stát tady ve vodĕ? To museli kočár opustit.“ Když však vyšel z řeky, byli v kočáře jako předtím. Akrūra se sám sebe zeptal: „Byla to iluze, že jsem Je vidĕl ve vodĕ?“ a opĕt vstoupil do jezírka.
SLOKA 44-45: Tam nyní Akrūra spatřil Anantu Śeṣu, Pána hadů, jak přijímá chválu od Siddhů, Cāraṇů, Gandharvů a démonů, kteří mĕli všichni sklonĕné hlavy. Pán, Osobnost Božství, kterého Akrūra vidĕl, mĕl tisíce hlav, tisíce kápí a tisíce přileb. Jelikož mĕl modré šaty a svĕtlou pleť, bílou jako vlákna lotosového stonku, vypadal jako bĕlostná hora Kailāsa se svými mnoha vrcholy.
SLOKA 46-48: Akrūra poté spatřil Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, ležet klidnĕ na klínĕ Pána Ananty Śeṣi. Pleť této Nejvyšší Osoby se podobala tmavĕ modrému mraku. Mĕl žluté šaty, čtyři paže a načervenalé oči jako okvĕtní lístky lotosu. Jeho tvář vypadala přitažlivĕ a spokojenĕ, se svým usmĕvavým, roztomilým pohledem, půvabným obočím, zdviženým nosem, jemnĕ tvarovanýma ušima, krásnými lícemi a červenými rty. Pánova široká ramena a mocná hruď byly překrásné a Jeho paže dlouhé a silné. Jeho krk připomínal lasturu, mĕl hluboký pupek a břicho ozdobené čarami jako jsou čáry na listu banyánu.
SLOKA 49-50: Mĕl velká bedra a boky, stehna jako chobot slona a přitažlivĕ tvarovaná kolena a holenĕ. Jeho vysoké kotníky odrážely záři vycházející z nehtů Jeho prstů podobných okvĕtním lístkům, které zkrášlovaly Jeho lotosové nohy.
SLOKA 51-52: Pán, ozdobený přilbou, náramky kolem zápĕstí a výše na pažích, které byly všechny posázené mnoha nesmírnĕ cennými drahokamy, a také opaskem, posvátnou šňůrou, náhrdelníky, nákotníčky a náušnicemi, vydával oslňující záři. V jedné ruce držel lotos a v ostatních lasturu, disk a kyj. Jeho hruď zdobily znak Śrīvatsa, zářící drahokam Kaustubha a kvĕtinová girlanda.
SLOKA 53-55: Pána obklopovali a uctívali Nanda, Sunanda a Jeho další osobní společníci; Sanaka a ostatní Kumārové; Brahmā, Rudra a ostatní hlavní polobozi; devĕt hlavních brāhmaṇů a nejlepší ze svatých oddaných v čele s Prahlādem, Nāradou a Uparicarou Vasuem. Každá z tĕchto vznešených osobností uctívala Pána pronášením posvĕcených slov chvály ve své vlastní jedinečné náladĕ. Pánu sloužily také hlavní vnitřní energie – Śrī, Puṣṭi, Gīr, Kānti, Kīrti, Tuṣṭi, Ilā a Ūrjā – jakož i Jeho hmotné energie Vidyā, Avidyā a Māyā a vnitřní energie blaženosti, Śakti.
SLOKA 56-57: Když vznešený oddaný Akrūra toto vše spatřil, byl nesmírnĕ potĕšený a cítil se nadšený transcendentální oddaností. Ze silné extáze se mu zježily chlupy a z očí mu tekly slzy, které mu zmáčely celé tĕlo. Nĕjak se mu podařilo se uklidnit a poklonil se hlavou až k zemi. Potom sepjal ruce k prosebné modlitbĕ a hlasem zalknutým emocemi se začal velmi pomalu a pozornĕ modlit.