SLOKA 28
nivārayāmaḥ samupetya mādhavaṁ
kiṁ no ’kariṣyan kula-vṛddha-bāndhavāḥ
mukunda-saṅgān nimiṣārdha-dustyajād
daivena vidhvaṁsita-dīna-cetasām
nivārayāmaḥ — zastavme; samupetya — poté, co půjdeme až k Nĕmu; mādhavam — Kṛṣṇu; kim — co; naḥ — nám; akariṣyan — udĕlají; kula — rodiny; vṛddha — starší členové; bāndhavāḥ — a naši příbuzní; mukunda-saṅgāt — od společnosti Pána Mukundy; nimiṣa — okamžiku; ardha — na polovinu; dustyajāt — které je nemožné se vzdát; daivena — osudem; vidhvaṁsita — oddĕlené; dīna — zoufalá; cetasām — jejichž srdce.
Pojďme přímo za Mādhavou a zadržme Ho. Co nám mohou starší členové našich rodin a ostatní příbuzní udĕlat? Když nás osud oddĕluje od Mukundy, naše srdce jsou již teď zoufalá, neboť se od Nĕho nedokážeme odloučit ani na zlomek vteřiny.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī popisuje, co si gopī myslely: „Pojďme přímo za Kṛṣṇou, tahejme Ho za šaty a za ruce a trvejme na tom, aby sestoupil z kočáru a zůstal zde s námi. Řeknĕme Mu: ,Nepřivolávej na sebe hříšné reakce za zabití tolika žen!̀“
„Pokud to ale udĕláme,“ řekly jiné gopī, „naši příbuzní a vesničtí stařešinové odhalí naši tajnou lásku ke Kṛṣṇovi a zavrhnou nás.“
„Co nám však mohou udĕlat?“
„Ano, naše životy jsou zoufalé už teď, když Kṛṣṇa odjíždí. Nemáme co ztratit.“
„To je pravda. Zůstaneme v lese Vṛndāvanu jako jeho vládnoucí bohynĕ a tak si budeme moci naplnit naši skutečnou touhu – pobývat s Kṛṣṇou v lese.“
„Ano, a dokonce i když nás stařešinové a naši příbuzní potrestají tím, že nás budou bít nebo nás zamknou doma, budeme moci stále šťastnĕ žít s vĕdomím, že Kṛṣṇa sídlí v naší vesnici. Nĕkteré z našich neuvĕznĕných přítelkyň najdou chytře způsob, jak nám přinést zbytky Kṛṣṇova jídla, a pak budeme moci zůstat naživu. Pokud ale Kṛṣṇu nikdo nezastaví, jistĕ zemřeme.“