SLOKA 20
yathānevaṁ-vido bhedo
yata ātma-viparyayaḥ
deha-yoga-viyogau ca
saṁsṛtir na nivartate
yathā—jako; an-evam-vidaḥ—člověka, který nemá žádné poznání (o ātma-tattvě a věčné totožnosti ātmy, neovlivněné změnami těla); bhedaḥ—představa rozdílu mezi tělem a vlastním já; yataḥ—kvůli které; ātma-viparyayaḥ—pošetilé pokládání těla za sebe sama; deha-yoga-viyogau ca—a to způsobuje, že se různá těla spojují a rozdělují; saṁsṛtiḥ—pokračování podmíněného života; na—ne; nivartate—končí.
“Ten, kdo nechápe přirozenou povahu těla a duše (ātmy), příliš přilne k tělesnému pojetí života. Kvůli zálibě v těle a jeho vedlejších produktech potom silně prožívá, zda je se svou rodinou, společností a národem spojen, nebo je od nich odloučen. Dokud toto neustane, hmotný život živé bytosti pokračuje (v opačném případě je osvobozená).”
Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6) potvrzuje:
sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati
Slovo dharma znamená “zaměstnání”. Ten, kdo je neochvějně a bez ustání zaměstnán službou Pánu (yato bhaktir adhokṣaje), zaujímá své původní, duchovní postavení. Jakmile jej dosáhl, je neustále šťastný, neboť prožívá transcendentální blaženost. Ten, kdo však chápe život tělesným způsobem, musí zakoušet hmotné utrpení. Janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam. Tělo podléhá svým podmíněním-zrození, smrti, stáří a nemoci, ale ten, kdo dosáhl duchovní úrovně (yato bhaktir adhokṣaje), se nerodí, neumírá, nestárne a není nemocný. Někdo může namítat, že je možné vidět člověka, který se věnuje duchovním činnostem dvacet čtyři hodin denně, a přesto strádá nemocí. Ve skutečnosti však nestrádá ani není nemocný, neboť jinak by nemohl dvacet čtyři hodin denně provádět duchovní činnosti. V této souvislosti můžeme uvést příklad, že v Ganze také někdy plave špinavá pěna či odpadky. Tomu se říká nīra-dharma, funkce vody. Ten, kdo se jde do Gangy vykoupat, však nehledí na pěnu a nečistoty, které v ní plavou. Odhrne je stranou, ponoří se do Gangy a získá z toho prospěch. Toho, kdo setrvává na duchovní úrovni, pěna a odpadky-či jakékoliv vnější nečistoty-nevyvedou z míry. To potvrzuje Śrīla Rūpa Gosvāmī:
īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate
“Ten, kdo slouží Kṛṣṇovi svým tělem, myslí a slovy, je i v hmotném světě osvobozenou osobou.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.187) Proto je zakázáno pokládat gurua za obyčejnou lidskou bytost (guruṣu nara-matir...nārakī saḥ). Duchovní mistr neboli ācārya setrvává neustále na duchovní úrovni. Zrození, smrt, stáří a nemoc ho neovlivňují. Proto se podle Hari-bhakti-vilāsy poté, co ācārya opustí tento svět, jeho tělo nikdy nezpopelňuje, jelikož je duchovní. Duchovní tělo nikdy neovlivňují hmotné podmínky.