SLOKA 15
yā dohane ’vahanane mathanopalepa
preṅkheṅkhanārbha-ruditokṣaṇa-mārjanādau
gāyanti cainam anurakta-dhiyo ’śru-kaṇṭhyo
dhanyā vraja-striya urukrama-citta-yānāḥ
yaḥ — které (gopī); dohane — když dojí; avahanane — když mlátí; mathana — když kvedlají; upalepa — když roztírají; preṅkha — na houpačkách; iṅkhana — když se houpou; arbha-rudita — (když se starají o) plačící nemluvňata; ukṣaṇa — když kropí; mārjana — když uklízejí; ādau — a tak dále; gāyanti — zpívají; ca — a; enam — o Nĕm; anurakta — velmi připoutané; dhiyaḥ — jejichž mysli; aśru — se slzami; kaṇṭhyaḥ — jejichž hrdla; dhanyāḥ — požehnané; vraja-striyaḥ — ženy z Vraji; urukrama — Pána Kṛṣṇy; citta — díky vĕdomí; yānāḥ — jejichž získání všeho kýženého.
Ženy z Vraji jsou ty nejpožehnanĕjší z žen, protože s myslí plnĕ připoutanou ke Kṛṣṇovi a s hrdlem vždy zalknutým slzami o Nĕm neustále zpívají, ať už dojí krávy, oddĕlují zrno od plev, kvedlají máslo, střádají kravský hnůj na topení, houpou se na houpačkách, starají se o svá plačící mimina, kropí zem vodou, uklízejí své domovy a tak dále. Svým vznešeným vĕdomím Kṛṣṇy automaticky získávají vše, co potřebují.