SLOKA 22-23
nācalat tat-prahāreṇa
mālāhata iva dvipaḥ
bāhvor nigṛhya cāṇūraṁ
bahuśo bhrāmayan hariḥ
bhū-pṛṣṭhe pothayām āsa
tarasā kṣīṇa jīvitam
visrastākalpa-keśa-srag
indra-dhvaja ivāpatat
na acalat — On (Pán Kṛṣṇa) se nepohnul; tat-prahāreṇa — následkem jeho úderů; mālā — girlandou; āhata — udeřený; iva — jako; dvipaḥ — slon; bāhvoḥ — obĕma pažemi; nigṛhya — poté, co chytil; cāṇūram — Cāṇūru; bahuśaḥ — nĕkolikrát; bhrāmayan — točící jím dokola; hariḥ — Pán Kṛṣṇa; bhū — zemĕ; pṛṣṭhe — na povrch; pothayām āsa — mrštil; tarasā — silou; kṣīṇa — ztracený; jīvitam — jeho život; visrasta — rozhozený; ākalpa — jeho šaty; keśa — vlasy; srak — a kvĕtinová girlanda; indra-dhvajaḥ — vysoký festivalový sloup; iva — jako kdyby; apatat — spadl.
Pán Kṛṣṇa, jímž démonovy mocné rány neotřásly víc, než by úder kvĕtinovou girlandou otřásl slonem, chytil Cāṇūru za ruce, zatočil jím nĕkolikrát dokola a mrštil jím velkou silou na zem. Zápasník padl mrtvý, jako kdyby se skácel obrovský festivalový sloup, a jeho šaty, vlasy a girlanda ležely rozházené na zemi.
Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje slova indra-dhvaja takto: „V Bengálsku lidé bĕhem jistého festivalu vztyčují vysoký sloup v podobĕ muže a zdobí ho vlajkami, prapory a podobnĕ. On (Cāṇūra) padl právĕ tak, jak by mohl padnout takový sloup.“