SLOKA 17-18
kṛṣṇa-saṅkarṣaṇa-bhujair
guptā labdha-manorathāḥ
gṛheṣu remire siddhāḥ
kṛṣṇa-rāma-gata-jvarāḥ
vīkṣanto ’har ahaḥ prītā
mukunda-vadanāmbujam
nityaṁ pramuditaṁ śrīmat
sa-daya-smita-vīkṣaṇam
kṛṣṇa-saṅkarṣaṇa — Kṛṣṇy a Balarāmy; bhujaiḥ — pažemi; guptāḥ — chránĕní; labdha — získávající; manaḥ-rathāḥ — své touhy; gṛheṣu — ve svých domovech; remire — radovali se; siddhāḥ — zcela naplnĕní; kṛṣṇa-rāma — díky Kṛṣṇovi a Balarāmovi; gata — skončila; jvarāḥ — horečka (hmotného života); vīkṣantaḥ — vidící; ahaḥ ahaḥ — den za dnem; prītāḥ — milující; mukunda — Pána Kṛṣṇy; vadana — tvář; ambujam — podobnou lotosu; nityam — stále; pramuditam — radostnou; śrīmat — krásnými; sa-daya — milostivými; smita — usmĕvavými; vīkṣaṇam — s pohledy.
Členové tĕchto rodů, chránĕní pažemi Pána Kṛṣṇy a Pána Saṅkarṣaṇa, mĕli pocit, že se jim splnila všechna přání. Tak žili doma se svými rodinami a radovali se z dokonalého štĕstí. Díky přítomnosti Kṛṣṇy a Balarāmy již netrpĕli horečkou hmotné existence. Každý den mohli tito milující oddaní vídat Mukundovu stále radostnou, lotosu podobnou tvář, zdobenou krásnými, milostivými usmĕvavými pohledy.