Nanda Mahārāja Uddhavu vřele uvítal do svého domu. Král pastevců ho pak uctil jako osobu, která se neliší od Pána Vāsudevy, pohostil ho dobrým jídlem, pohodlnĕ ho usadil na lůžku a potom se ho zeptal na blaho Vasudevy a jeho synů, Kṛṣṇy a Balarāmy: „Vzpomíná Kṛṣṇa ještĕ na své přátele, vesnici Gokulu a kopec Govardhan? Ochránil nás před lesním požárem, vĕtrem, deštĕm a mnoha jinými pohromami. Tím, že znovu a znovu vzpomínáme na Jeho zábavy, jsme vyproštĕni ze všeho karmického zapletení, a když vidíme místa označená stopami Jeho lotosových nohou, naše mysli se plnĕ pohrouží do myšlenek na Nĕho. Garga Muni mi řekl, že Kṛṣṇa i Balarāma sestoupili přímo z duchovního svĕta. Jen se podívej, jak snadno sprovodili ze svĕta Kaṁsu, zápasníky, slona Kuvalayāpīḍu a mnoho dalších démonů!“ Jak Nanda vzpomínal na Kṛṣṇovy zábavy, hrdlo se mu zalklo slzami a nemohl dál mluvit. Mezitím matka Yaśodā uslyšela svého manžela hovořit o Kṛṣṇovi a její hluboká láska, kterou cítila ke svému synovi, způsobila, že jí z ňader začala vytékat záplava mléka a z očí proud slz.