KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ ŠESTÁ
Uddhava navštĕvuje Vṛndāvan
Tato kapitola popisuje, jak Śrī Kṛṣṇa poslal Uddhavu do Vraji, aby ulevil Nandovi, Yaśodĕ a mladým gopīm od úzkosti.
Jednoho dne Pán Kṛṣṇa požádal svého důvĕrného přítele Uddhavu, aby doručil zprávu o Nĕm do Vraji a tak zmírnil neštĕstí Jeho rodičů a gopī způsobené odloučením od Nĕho. Uddhava se vydal v kočáře na cestu a dorazil do Vraji bĕhem západu slunce. Vidĕl krávy, jak se vracejí domů do vesnice pastevců, a poskakující telata, která jejich matky následovaly pomalu, neboť je tížila plná vemena. Pastevci a jejich ženy zpívali o slávĕ Kṛṣṇy a Balarāmy a vesnice byla půvabnĕ ozdobená doutnajícími vonnými tyčinkami a řadami lamp. To vše vytvářelo scénu výjimečné transcendentální krásy.
Nanda Mahārāja Uddhavu vřele uvítal do svého domu. Král pastevců ho pak uctil jako osobu, která se neliší od Pána Vāsudevy, pohostil ho dobrým jídlem, pohodlnĕ ho usadil na lůžku a potom se ho zeptal na blaho Vasudevy a jeho synů, Kṛṣṇy a Balarāmy: „Vzpomíná Kṛṣṇa ještĕ na své přátele, vesnici Gokulu a kopec Govardhan? Ochránil nás před lesním požárem, vĕtrem, deštĕm a mnoha jinými pohromami. Tím, že znovu a znovu vzpomínáme na Jeho zábavy, jsme vyproštĕni ze všeho karmického zapletení, a když vidíme místa označená stopami Jeho lotosových nohou, naše mysli se plnĕ pohrouží do myšlenek na Nĕho. Garga Muni mi řekl, že Kṛṣṇa i Balarāma sestoupili přímo z duchovního svĕta. Jen se podívej, jak snadno sprovodili ze svĕta Kaṁsu, zápasníky, slona Kuvalayāpīḍu a mnoho dalších démonů!“ Jak Nanda vzpomínal na Kṛṣṇovy zábavy, hrdlo se mu zalklo slzami a nemohl dál mluvit. Mezitím matka Yaśodā uslyšela svého manžela hovořit o Kṛṣṇovi a její hluboká láska, kterou cítila ke svému synovi, způsobila, že jí z ňader začala vytékat záplava mléka a z očí proud slz.
Když Uddhava vidĕl jedinečné zalíbení Nandy a Yaśody ve Śrī Kṛṣṇovi, poznamenal: „Vy dva jste tak slavní! Tomu, kdo dosáhl čisté lásky k Nejvyšší Absolutní Pravdĕ v Její jakoby lidské podobĕ, již nezbývá, čeho dalšího by mĕl dosáhnout. Kṛṣṇa a Balarāma jsou přítomní v srdcích všech živých bytostí, tak jako oheň spí ve dřevĕ. Tito dva Pánové hledí na všechny stejnĕ, protože Jim nikdo není přítelem či nepřítelem. Jsou prostí sobectví a majetnictví, nemají otce, matku, manželku ani dĕti, nikdy nepodléhají zrození a nemají hmotné tĕlo. Zjevují se ze své vůle v různých druzích života, vysokých i nízkých, jen aby si užívali duchovního štĕstí a osvobozovali své svaté oddané.
Pán Kṛṣṇa není pouze váš syn, ó Nando a Yaśodo, ale je to syn všech, a také matka a otec všech. Ve skutečnosti je drahým příbuzným každého, protože nic, co je vidĕno nebo slyšeno v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, mezi pohyblivými či nehybnými bytostmi, na Nĕm není nezávislé.“
Takto Nanda Mahārāja a Uddhava strávili noc rozlouváním o Kṛṣṇovi. Potom ženy pastevců vykonaly své ranní uctívání a začaly kvedlat máslo, a jak pilnĕ tahaly za kvedlací provazy, zpívaly o slávĕ Śrī Kṛṣṇy. Zvuky kvedlání a zpĕv se šířily do nebe a zbavovaly svĕt všeho nepříznivého.
Když vyšlo slunce, gopī spatřily na kraji vesnice pastevců Uddhavův kočár a pomyslely si, že se možná vrátil Akrūra. V tu chvíli však Uddhava dokončil své ranní povinnosti a objevil se před nimi.
SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī pravil: Dokonale inteligentní Uddhava byl nejlepším z rádců vṛṣṇiovské dynastie, milovaným přítelem Pána Śrī Kṛṣṇy a přímým žákem Bṛhaspatiho.
SLOKA 2: Nejvyšší Pán Hari, jenž zbavuje soužení všechny, kdo se Mu odevzdají, jednou vzal svého naprosto oddaného, nanejvýš drahého přítele Uddhavu za ruku a takto ho oslovil:
SLOKA 3: (Pán Kṛṣṇa řekl:) Milý, laskavý Uddhavo, jeď do Vraji a potĕš Naše rodiče. A také ulev gopīm, jež trpí v odloučení ode Mne, tím, že jim předáš Mou zprávu.
SLOKA 4: Mysli tĕchto gopī jsou vždy pohroužené ve Mnĕ a jejich samotné životy jsou Mi trvale vĕnované. Kvůli Mnĕ opustily vše, co se týká jejich tĕl, vzdaly se bĕžného štĕstí v tomto životĕ a také náboženských povinností, které jsou nezbytné pro takové štĕstí v příštím životĕ. Jen Já jsem jejich nejdražší milenec, přímo jejich Nejvyšší vlastní já. Proto se o nĕ osobnĕ starám za všech okolností.
SLOKA 5: Můj milý Uddhavo, pro tyto ženy z Gokuly jsem tím, co mají ze všeho nejradĕji. Když tedy na Mĕ, který jsem tak daleko, vzpomínají, přemáhá je úzkost z odloučení.
SLOKA 6: Jen proto, že jsem slíbil se k nim vrátit, se Mé plnĕ oddané přítelkynĕ pasačky snaží tak či onak udržet při životĕ.
SLOKA 7: Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, takto oslovený Uddhava uctivĕ přijal zprávu svého pána, usedl do svého kočáru a vyrazil do Nanda-gokuly.
SLOKA 8: Požehnaný Uddhava dorazil na pastviny Nandy Mahārāje, právĕ když zapadalo slunce, a jelikož vracející se krávy a ostatní zvířata vířila svými kopyty prach, jeho kočár projel bez povšimnutí.
SLOKA 9-13: Gokula znĕla na všech stranách hlasy býků v říji, kteří spolu bojovali o plodné krávy, bučením krav, které se snažily, obtĕžkané svými vemeny, dohonit svá telata, zvukem dojení a bílých telat poskakujících sem a tam, hlasitou hrou na flétnu a zpĕvem o všepříznivých činech Kṛṣṇy a Balarāmy z hrdel pastevců a jejich žen, kteří vesnici rozzářili svými skvostnĕ ozdobenými odĕvy. Domy pastevců v Gokule, se svým hojným náčiním pro uctívání obĕtního ohnĕ, slunce, nečekaných hostů, krav, brāhmaṇů, předků a polobohů, působily naprosto okouzlujícím dojmem. Na všech stranách se rozprostíral kvetoucí les znĕjící hejny ptáků a roji včel a zkrášlený jezery plnými labutí, kachen kāraṇḍava a lotosových loubí.
SLOKA 14: Jakmile Uddhava přijel k domu Nandy Mahārāje, Nanda mu vyšel vstříc, aby se s ním setkal. Král pastevců ho s velkým štĕstím objal a uctíval ho jako nĕkoho, kdo se neliší od Pána Vāsudevy.
SLOKA 15: Poté, co se Uddhava najedl prvotřídního jídla, byl pohodlnĕ usazen na lůžko a zbaven únavy masírováním nohou a dalšími způsoby, Nanda se ho takto otázal:
SLOKA 16: (Nanda Mahārāja řekl:) Můj drahý, který jsi tak požehnaný, daří se dobře synovi Śūry, když je teď svobodný a shledal se se svými dĕtmi a dalšími příbuznými?
SLOKA 17: Naštĕstí byl hříšný Kaṁsa za své hříchy zabit, i se všemi svými bratry. Vždy jen nenávidĕl svaté a čestné Yaduovce.
SLOKA 18: Vzpomíná Kṛṣṇa na nás? Vzpomíná na svou matku, přátele a dobrodince? Na pastevce a jejich vesnici Vraju, které je pánem? Vzpomíná na krávy, les Vṛndāvan a kopec Govardhan?
SLOKA 19: Vrátí se Govinda alespoň jednou navštívit svou rodinu? Pokud ano, budeme moci hledĕt na Jeho krásnou tvář s jejíma krásnýma očima, nosem a úsmĕvem.
SLOKA 20: Byli jsme zachránĕni před lesním požárem, vĕtrem a deštĕm, býčím a hadím démonem – před všemi tĕmito nepřekonatelnými, smrtelnými druhy nebezpečí – pokaždé tou převelikou duší, Kṛṣṇou.
SLOKA 21: Když vzpomínáme na úžasné činy, které Kṛṣṇa vykonával, na Jeho hravé pohledy vysílané koutky očí, na Jeho úsmĕvy a slova, ó Uddhavo, zapomínáme na všechny své hmotné činnosti.
SLOKA 22: Když vidíme místa, kde si Mukunda užíval svých rozmarných zábav – řeky, kopce a lesy, které ozdobil svýma nohama – naše mysli se zcela pohrouží do Nĕho.
SLOKA 23: Podle mého názoru musí Kṛṣṇa a Balarāma být dva vznešení polobozi, kteří přišli na tuto planetu splnit nĕjakou velkou misi polobohů. Tak to předpovĕdĕl Garga Ṛṣi.
SLOKA 24: Kṛṣṇa a Balarāma ostatnĕ zabili Kaṁsu, který byl silný jako deset tisíc slonů, jakož i zápasníky Cāṇūru a Muṣṭiku a slona Kuvalayāpīḍu. Všechny je zabili hravĕ, stejnĕ snadno, jako lev sprovodí ze svĕta malá zvířata.
SLOKA 25: Tak snadno, jako když královský slon zlomí klacek, zlomil Kṛṣṇa mocný, obrovský luk tři tāly dlouhý. Také po sedm dní držel nad hlavou jen jednou rukou horu.
SLOKA 26: Zde ve Vṛndāvanu Kṛṣṇa a Balarāma snadno zahubili démony, jako byl Pralamba, Dhenuka, Arista, Tṛṇāvarta a Baka, kteří sami porazili polobohy i ostatní démony.
SLOKA 27: Śukadeva Gosvāmī pravil: Nanda Mahārāja, jehož mysl byla zcela připoutaná k Pánu, takto intenzívnĕ znovu a znovu vzpomínal na Kṛṣṇu, až pocítil nesmírnou úzkost a přemožen silou své lásky se odmlčel.
SLOKA 28: Když matka Yaśodā slyšela popisy činností svého syna, ronila slzy a z ňader jí samou láskou vytékalo mléko.
SLOKA 29: Uddhava potom radostnĕ oslovil Nandu Mahārāje, když jasnĕ vidĕl jeho a Yaśodinu nade vše svrchovanou láskyplnou připoutanost ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství.
SLOKA 30: Śrī Uddhava pravil: Ó ctihodný Nando, ty a matka Yaśodā jste ty nejchvályhodnĕjší osoby na celém svĕtĕ, když jste vyvinuli tak láskyplný vztah k Pánu Nārāyaṇovi, duchovnímu mistru všech živých bytostí.
SLOKA 31: Tito dva Pánové, Mukunda a Balarāma, jsou oba semeno i lůno vesmíru, stvořitel i Jeho tvořivá energie. Vstupují do srdcí živých bytostí a ovládají jejich podmínĕné vĕdomí. Jsou prvotní Nejvyšší.
SLOKA 32-33: Kdokoliv, dokonce i osoba v nečistém stavu, jež do Nĕho byť jen na okamžik pohrouží svou mysl v dobĕ smrti, spálí všechy stopy hříšných reakcí a ihned dosáhne nejvyššího transcendentálního cíle v čisté, duchovní podobĕ, zářivé jako slunce. Vy dva jste vykonávali výjimečnou láskyplnou službu pro Pána Nārāyaṇa, Nadduši všeho a příčinu veškeré existence, tu velkou duši, která, přestože je původní příčinou všeho, má tĕlo podobné lidskému. Jaké zbožné činy by od vás ještĕ mohl kdo vyžadovat?
SLOKA 34: Neklesající Kṛṣṇa, Pán oddaných, se brzy vrátí do Vraji, aby potĕšil své rodiče.
SLOKA 35: Poté, co v zápasnické arénĕ zabil Kaṁsu, nepřítele všech Yaduovců, nyní Kṛṣṇa zajisté splní svůj slib, který vám dal, že se vrátí.
SLOKA 36: Ó nanejvýš požehnaní, nenaříkejte. Už brzy Kṛṣṇu znovu uvidíte. Je přítomný v srdcích všech živých bytostí, tak jako oheň spící ve dřevĕ.
SLOKA 37: Nikdo pro Nĕho není zvlášť drahý nebo opovrženíhodný, vyšší nebo nižší, a přesto není k nikomu lhostejný. Je prostý všech tužeb po úctĕ, a přesto prokazuje úctu všem ostatním.
SLOKA 38: Nemá matku, otce, manželku, dĕti ani jiné příbuzné. Nikdo s Ním není spříznĕný, a přesto Mu není nikdo cizí. Nemá hmotné tĕlo ani se nerodí.
SLOKA 39: V tomto svĕtĕ nemá žádnou práci, která by Ho zavazovala se rodit v čistých, nečistých nebo smíšených druzích života. Přesto se zjevuje, aby se tĕšil ze svých zábav a osvobozoval své svaté oddané.
SLOKA 40: Ačkoliv je transcendentální Pán nad třemi kvalitami hmotné přírody – dobrem, vášní a nevĕdomostí – bere jako svou hru to, že se s nimi sdružuje. Tak používá nezrozený Nejvyšší Pán hmotné kvality, aby tvořil, udržoval a ničil.
SLOKA 41: Stejnĕ jako osoba, která se točí dokola, vnímá zemi, jako by se točila, považuje se ten, kdo je ovlivnĕný falešným egem, za konatele, zatímco ve skutečnosti jedná jen jeho mysl.
SLOKA 42: Nejvyšší Pán Hari není jen váš syn. Naopak, protože je Pán, je synem, Duší, otcem a matkou všech.
SLOKA 43: O ničem se nedá říct, že to existuje nezávisle na Pánu Acyutovi – nic slyšeného ani vidĕného, nic v minulosti, přítomnosti ani v budoucnosti, nic pohyblivého ani nehybného, velkého ani malého. On je prostĕ vším, protože je Nejvyšší Duší.
SLOKA 44: Zatímco Kṛṣṇův posel rozmlouval s Nandou, noc skončila, ó králi. Ženy z vesnice pastevců vstaly z lůžka, zažehly lampy a uctívaly svá domácí božstva. Potom začaly stloukat jogurt na máslo.
SLOKA 45: Když ženy z Vraji rukama ozdobenýma náramky tahaly za kvedlací provazy, svítily jasem svých drahokamů, které odrážely svĕtlo lamp. Boky, ňadra a náhrdelníky se jim pohupovaly a obličeje pomazané načervenalou kuṅkumou zářily leskem náušnic, který se jim zrcadlil na tvářích.
SLOKA 46: Když ženy z Vraji hlasitĕ zpívaly o slávĕ Kṛṣṇy s lotosovýma očima, jejich písnĕ se mísily se zvukem kvedlání, stoupaly do nebe a rozptylovaly vše nepříznivé na všech svĕtových stranách.
SLOKA 47: Když vyšlo božské slunce, lidé z Vraji si všimli zlatého kočáru před branou Nandy Mahārāje a ptali se, „Komu patří?“
SLOKA 48: „Možná se vrátil Akrūra – ten, který splnil Kaṁsovu touhu, když odvezl lotosookého Kṛṣṇu do Mathury.“
SLOKA 49: „Použije naše maso jako obĕtinu při pohřbu svého pána, který byl tak spokojený s jeho službou?“ Zatímco ženy takto hovořily, objevil se Uddhava, který právĕ dokončil své ranní povinnosti.