SLOKA 41
yathā bhramarikā-dṛṣṭyā
bhrāmyatīva mahīyate
citte kartari tatrātmā
kartevāhaṁ-dhiyā smṛtaḥ
yathā — jako; bhramarikā — kvůli točení se; dṛṣṭyā — ve vlastním zorném poli; bhrāmyati — točící se; iva — jakoby; mahī — zemĕ; īyate — vypadá; citte — mysl; kartari — která je konatel; tatra — tam; ātmā — vlastní já; kartā — konatel; iva — jako kdyby; aham-dhiyā — kvůli falešnému egu; smṛtaḥ — je myšleno.
Stejnĕ jako osoba, která se točí dokola, vnímá zemi, jako by se točila, považuje se ten, kdo je ovlivnĕný falešným egem, za konatele, zatímco ve skutečnosti jedná jen jeho mysl.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī uvádí související obdobnou myšlenku: Ačkoliv naše štĕstí a neštĕstí způsobuje naše vlastní vzájemné působení s hmotnými kvalitami, vnímáme Pána jako jejich příčinu.