Gopī se potom zeptaly Uddhavy: „Je teď Kṛṣṇa šťastný, když je Kaṁsa mrtvý a On se může tĕšit v přítomnosti členů své rodiny a žen z Mathury? Vzpomíná vůbec na všechny ty zábavy, které si s námi vychutnával, jako třeba na tanec rāsa? Objeví se Śrī Kṛṣṇa ještĕ nĕkdy před námi a dá nám zažít extázi, tak jako Pán Indra svým deštĕm vrací život lesům, které jsou postižené letním horkem? Ačkoli víme, že nejvĕtší štĕstí pochází z odříkání, jednoduše nedokážeme přestat doufat, že Kṛṣṇu získáme, neboť po celé Vraji jsou stále přítomné otisky Jeho lotosových nohou, které nám připomínají Jeho ladnou chůzi, šlechetné úsmĕvy a laskavé rozhovory. To vše nám ukradlo srdce.“