KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ SEDMÁ
Píseň pro čmeláka
Tato kapitola popisuje, jak Uddhava na pokyn Pána Śrī Kṛṣṇy doručil Pánovu zprávu gopīm, utĕšil je a potom se vrátil do Mathury.
Když mladé dívky z Vraji spatřily lotosookého Uddhavu, který mĕl na sobĕ žlutý odĕv a přitažlivé náušnice, užasly, jak moc se podobá Kṛṣṇovi. S myšlenkami „Kdo to je?“ přišly k nĕmu a obestoupily ho. Když si uvĕdomily, že ho jistĕ poslal Kṛṣṇa, odvedly ho na odlehlé místo, kde s nimi mohl důvĕrnĕ hovořit.
Potom začaly gopī vzpomínat na zábavy, které prožívaly se Śrī Kṛṣṇou, a odložily všechny bĕžné zvyklosti a stud a hlasitĕ naříkaly. Jedna gopī si bĕhem hlubokého rozjímání o svých zážitcích v Kṛṣṇovĕ společnosti před sebou všimla čmeláka. Představovala si, že je Jeho poslem, a řekla: „Tak jako včely poletují mezi různými kvĕtinami, Śrī Kṛṣṇa opustil mladé dívky z Vraji a našel zalíbení v jiných ženách.“ Gopī takto dále hovořila, porovnávajíc své domnĕlé neštĕstí se štĕstím svých sokyň, a neustále přitom oslavovala jména, podoby, vlastnosti a zábavy Pána Kṛṣṇy. Potom prohlásila, že Kṛṣṇa sice mohl opustit gopī, ale ony na Nĕj nedokáží přestat vzpomínat ani na okamžik.
Uddhava se snažil utĕšit dívky z Vraji, které velice dychtily Kṛṣṇu znovu spatřit. Vysvĕtlil jim: „Zatímco obyčejní lidé musí konat mnoho zbožných činů, aby se kvalifikovali jako služebníci Pána Kṛṣṇy, vy, prosté pasačky, jste tak neskonale požehnané, že vás Pán obdařil čistou oddaností Jemu v úplnĕ nejvyšší míře.“ Potom jim Uddhava přednesl Pánovu zprávu.
Uddhava citoval Pána Kṛṣṇu: „Jsem Nejvyšší Duše a svrchované útočištĕ všech. Svými energiemi tvořím, udržuji a ničím vesmír. Jsem vám gopīm jistĕ nanejvýš drahý, ale opustil jsem vás, abych posílil vaši připoutanost ke Mnĕ a zintenzívnil vaše vzpomínání na Mĕ. Když je milenec nĕjaké ženy daleko, ona na nĕho přece myslí neustále. Trvalým vzpomínáním na Mĕ zajisté opĕt neprodlenĕ získáte Mou společnost.̀“
Gopī se potom zeptaly Uddhavy: „Je teď Kṛṣṇa šťastný, když je Kaṁsa mrtvý a On se může tĕšit v přítomnosti členů své rodiny a žen z Mathury? Vzpomíná vůbec na všechny ty zábavy, které si s námi vychutnával, jako třeba na tanec rāsa? Objeví se Śrī Kṛṣṇa ještĕ nĕkdy před námi a dá nám zažít extázi, tak jako Pán Indra svým deštĕm vrací život lesům, které jsou postižené letním horkem? Ačkoli víme, že nejvĕtší štĕstí pochází z odříkání, jednoduše nedokážeme přestat doufat, že Kṛṣṇu získáme, neboť po celé Vraji jsou stále přítomné otisky Jeho lotosových nohou, které nám připomínají Jeho ladnou chůzi, šlechetné úsmĕvy a laskavé rozhovory. To vše nám ukradlo srdce.“
Když to gopī dořekly, hlasitĕ pronášely jména Pána Kṛṣṇy a volaly: „Ó Govindo, prosím přijď a znič naše utrpení!“ Uddhava potom uklidnil gopī slovy, která rozptýlila jejich bolest způsobenou odloučením, a ony ho na oplátku uctívaly jako neodlišného od Śrī Kṛṣṇy.
Uddhava zůstal ve Vraji nĕkolik mĕsíců a tĕšil tamní obyvatele tím, že jim různými způsoby připomínal Kṛṣṇu. Když vidĕl velikost lásky gopī k Pánu, velmi ho to uspokojilo a prohlásil: „Tyto pasačky přivedly své životy k dokonalosti tím, že dospĕly na úroveň čisté lásky ke Kṛṣṇovi. Dokonce ani Pán Brahmā se jim nevyrovná. Samotná bohynĕ štĕstí, která vždy sídlí na Kṛṣṇovĕ hrudi, nemohla získat stejnou milost jako gopī bĕhem tance rāsa, když Kṛṣṇa svými mocnými pažemi objímal jejich krky. Co potom říci o ostatních ženách! Opravdu bych se považoval za nanejvýš požehnaného, kdybych se narodil byť jako keř nebo popínavá rostlina, kterých by se nĕkdy dotkl prach lotosových nohou tĕchto gopī.“
Nakonec Uddhava požádal Nandu Mahārāje a ostatní pastevce o svolení vrátit se do Mathury. Nanda mu dal mnoho darů a modlil se k nĕmu o schopnost neustále vzpomínat na Kṛṣṇu. Uddhava po svém návratu do Mathury předal Balarāmovi, Kṛṣṇovi a králi Ugrasenovi dary od Nandy Mahārāje a popsal jim vše, co ve Vraji zažil.
SLOKA 1-2: Śukadeva Gosvāmī pravil: Mladé ženy z Vraji užasly, když spatřily služebníka Pána Kṛṣṇy, který mĕl dlouhé paže, jehož oči se podobaly čerstvému lotosu, jenž mĕl na sobĕ žlutý odĕv a lotosovou girlandu a jehož lotosu podobná tvář zářila leskem naleštĕných náušnic. „Kdo je tento sličný muž?“ ptaly se gopī. „Odkud přišel a komu slouží? Má na sobĕ Kṛṣṇovy šaty a ozdoby!“ S tĕmito slovy se gopī dychtivĕ shlukly kolem Uddhavy, jehož útočištĕm byly lotosové nohy Pána Uttamaḥśloky, Śrī Kṛṣṇy.
SLOKA 3: Gopī se Uddhavovi pokornĕ poklonily a řádnĕ ho uctily se svými stydlivými, usmĕvavými pohledy a příjemnými slovy. Odvedly ho na klidné místo, pohodlnĕ ho usadily a začaly se ho vyptávat, neboť poznaly, že je to posel od Kṛṣṇy, Pána bohynĕ štĕstí.
SLOKA 4: (Gopī řekly:) Víme, že jsi osobní služebník Kṛṣṇy, vládce Yaduovců, a že jsi sem přijel na pokyn svého dobrého pána, jenž chce potĕšit své rodiče.
SLOKA 5: Jinak nevidíme, co by mohl na tĕchto kravských pastvinách ve Vraji považovat za hodné vzpomínání. Vždyť i pro mudrce je obtížné přetrhat pouta náklonnosti k vlastní rodinĕ.
SLOKA 6: Přátelství projevované vůči ostatním – tĕm, kdo nejsou členové rodiny – je motivováno osobním zájmem, a je to tedy záminka, která trvá jen tak dlouho, dokud človĕk nedosáhne svého cíle. Takové přátelství je jako zájem, který muži projevují o ženy nebo včely o kvĕtiny.
SLOKA 7: Prostitutky opouštĕjí muže bez penĕz, poddaní neschopného krále, studenti svého učitele poté, co dokončili své vzdĕlání, a knĕží človĕka, který je již odmĕnil za vykonání obĕti.
SLOKA 8: Ptáci opustí strom, když jsou jeho plody tytam, hosté dům poté, co se najedli, zvířata les, který lehl popelem, a milenec ženu, se kterou si užil, třebaže ona k nĕmu zůstává připoutaná.
SLOKA 9-10: Takto hovořící gopī, jejichž slova, tĕla a mysli byly plnĕ vĕnované Pánu Govindovi, opustily všechnu svou pravidelnou práci, když teď mezi nĕ přišel Kṛṣṇův posel Śrī Uddhava. Neustále vzpomínaly na činnosti, které jejich milovaný Kṛṣṇa provádĕl v dĕtství a mládí, zpívaly o nich a naříkaly, beze všeho studu.
SLOKA 11:
Jedna z gopī bĕhem toho, jak meditovala o svých dřívĕjších stycích s Kṛṣṇou, před sebou spatřila čmeláka a představila si, že je poslem od Jejího milovaného. Promluvila tedy takto:
SLOKA 12: Gopī pravila: Ó čmeláku, ó příteli podvodníka, nedotýkej se Mých nohou svými knírky potřísnĕnými kuṅkumou, která se vetřela do Kṛṣṇovy girlandy, když ji mačkala ňadra Mé sokynĕ! Jen ať Kṛṣṇa tĕší ženy z Mathury. Ten, kdo posílá posla, jako jsi ty, bude ve shromáždĕní Yaduovců jistĕ terčem posmĕchu.
SLOKA 13: Poté, co nás Kṛṣṇa jen jedinkrát nechal napít se okouzlujícího nektaru Jeho rtů, náhle nás opustil, tak jako ty hned opouštíš nĕjaké kvĕty. Jak je tedy možné, že bohynĕ Padmā poslušnĕ slouží Jeho lotosovým nohám? Bĕda! Odpovĕď jistĕ musí být, že jí svými podvodnými slovy ukradl mysl.
SLOKA 14: Ó čmeláku, proč tady tolik zpíváš o Pánovi Yaduovců, před námi, které jsme lidmi bez domova? Tato vyprávĕní jsou pro nás staré zprávy. Radĕji o tom příteli Arjuny zpívej před Jeho novými přítelkynĕmi, jejichž touhu pálící v ňadrech nyní utišil. Tyto ženy ti jistĕ dají milodar, o který žebráš.
SLOKA 15: Jaké ženy jsou pro Nĕho nedostupné na nebesích, na Zemi či v podzemních končinách? Stačí, když pozvedne obočí, usmĕje se svým šalebným okouzlujícím způsobem, a všechny jsou Jeho. Samotná nejvyšší bohynĕ uctívá prach z Jeho nohou. Jaké je ve srovnání s tím naše postavení? Ti, kdo jsou ubozí, však mohou alespoň pronášet Jeho jméno, Uttamaḥśloka.
SLOKA 16: Dej svou hlavu pryč z Mých nohou! Já vím, co dĕláš. Dobře ses naučil diplomacii od Mukundy a teď přicházíš jako Jeho posel s lichotivými slovy. On však opustil ty, jež se jen kvůli Nĕmu vzdaly svých dĕtí, manželů a všech ostatních příbuzných. Je jednoduše nevdĕčný. Proč bych se s Ním teď mĕla usmířit?
SLOKA 17: Jako lovec krutĕ zastřelil šípy krále opic. Jelikož byl pod vládou ženy, zohyzdil jinou, která za Ním přišla s chtivými touhami. A když navštívil Baliho Mahārāje, tak snĕdl jeho dary, a přesto ho ještĕ spoutal provazy jako vránu. Vzdejme se tedy všeho přátelství s tím chlapcem černé pleti, i když o Nĕm nedokážeme přestat mluvit.
SLOKA 18: Slyšet o Kṛṣṇových pravidelných zábavách je nektar pro uši. Stačí jedinkrát ochutnat pouhou jedinou kapku tohoto nektaru, a zničí to oddanost hmotné dualitĕ. Je mnoho tĕch, kdo se kvůli tomu vzdali svých ubohých domovů a rodin, sami se stali ubohými a přicestovali sem do Vṛndāvanu, aby se tu toulali jako ptáci a žebrali o živobytí.
SLOKA 19: S důvĕrou jsme považovaly Jeho podvodná slova za pravdivá, a proto jsme byly jako hloupé manželky černého jelena, které důvĕřují písni krutého lovce. Tak jsme opakovanĕ cítily ostrou bolest chtíče způsobovanou dotekem Jeho nehtů. Ó posle, mluv prosím o nĕčem jiném než o Kṛṣṇovi.
SLOKA 20: Ó příteli Mého drahého, poslal tĕ sem Můj milovaný znovu? Mĕla bych tĕ poctít, příteli, tak si prosím vyber jakékoliv požehnání chceš. Proč ses ale vrátil sem, abys Nás vzal k Nĕmu, jehož milostné lásky je tak tĕžké se vzdát? Koneckonců, laskavý čmeláku, Jeho společnice je bohynĕ Śrī a ta je vždy s Ním, na Jeho hrudi.
SLOKA 21: Ó Uddhavo! Je to smutné, že Kṛṣṇa sídlí v Mathuře. Vzpomíná si na dĕní v domĕ svého otce a na své přátele pasáčky krav? Ó velká duše! Mluví vůbec nĕkdy o nás, Jeho služebnicích? Kdy zase na naše hlavy položí svoji ruku vonící po aguru?
SLOKA 22: Śukadeva Gosvāmī pravil: Když to Uddhava vyslechl, snažil se utĕšit gopī, které nesmírnĕ dychtily spatřit Pána Kṛṣṇu. Začal jim tedy přednášet zprávu od jejich milovaného.
SLOKA 23: Śrī Uddhava řekl: Vy gopī jste dokonale úspĕšné a všichni vás uctívají, protože jste tímto způsobem vĕnovaly své mysli Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevovi.
SLOKA 24: Oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi je dosažena rozdáváním milodarů, přísnými sliby, askezí a ohňovými obĕtmi, japou, studiem védských textů, dodržováním usmĕrňujících zásad a konáním mnoha jiných příznivých činností.
SLOKA 25: Díky svému velkému štĕstí jste ustanovily nepřekonatelnou úroveň čisté oddanosti Pánu Uttamaḥślokovi – úroveň, které i mudrci stĕží dosáhnou.
SLOKA 26: Díky svému velkému štĕstí jste opustily syny, manžely, tĕlesné pohodlí, příbuzné a domovy kvůli svrchovanému muži, jemuž se říká Kṛṣṇa.
SLOKA 27: Po právu vám patří privilegium čisté lásky k transcendentálnímu Pánu, ó slavné gopī. Prokázaly jste mi velkou milost tím, jak projevujete Kṛṣṇovi svou lásku, když jste od Nĕho odloučené.
SLOKA 28: Mé ctnostné ženy, nyní si prosím vyslechnĕte zprávu od vašeho milého, kterou jsem vám já, důvĕrný služebník svého pána, přinesl.
SLOKA 29: Nejvyšší Pán pravil: Ve skutečnosti nejste ode Mne nikdy oddĕlené, neboť jsem Duše veškerého stvoření. Tak jako jsou přírodní prvky – éter, vzduch, oheň, voda a zemĕ – přítomné v každé stvořené vĕci, jsem Já přítomný v mysli, životním vzduchu a smyslech každé bytosti a také v hmotných prvcích a kvalitách hmotné přírody.
SLOKA 30: Sám ze sebe tvořím, udržuji a stahuji se do sebe silou své osobní energie, která zahrnuje hmotné prvky, smysly a kvality přírody.
SLOKA 31: Duše je tvořená čistým vĕdomím neboli poznáním, a tak se liší od všeho hmotného a není zapojená ve spletitých vazbách přírodních kvalit. Můžeme ji vnímat skrze tři činnosti hmotné přírody známé jako bdĕlost, spánek a hluboký spánek.
SLOKA 32: Stejnĕ jako človĕk právĕ probuzený ze spánku může dál meditovat o svém snu, i když je to iluze, tak medituje pomocí mysli o smyslových předmĕtech, které mohou smysly poté získat. Proto by se mĕl plnĕ probudit a ovládnout svou mysl.
SLOKA 33: Podle inteligentních autorit je toto konečný závĕr všech Véd, jakož i všeho praktikování yogy, sāṅkhyi, odříkání, askeze, ovládání smyslů a pravdomluvnosti, tak jako je moře konečným cílem všech řek.
SLOKA 34: Skutečný důvod, proč jsem Já, milovaný předmĕt vašeho zraku, zůstal od vás daleko, však je, že jsem chtĕl posílit vaši meditaci o Mnĕ a tak přitáhnout vaše mysli blíž k sobĕ.
SLOKA 35: Když je milenec od ženy daleko, ona na nĕho myslí víc, než když je s ní.
SLOKA 36: Protože jsou vaše mysli naprosto pohroužené do Mĕ a nevĕnují se ničemu jinému, stále na Mĕ vzpomínáte, a tak Mĕ budete mít velmi brzy opĕt mezi sebou.
SLOKA 37: Ačkoliv nĕkteré gopī musely zůstat v pastevecké vesnici a tak se nemohly připojit k tanci rāsa a bavit se se Mnou v noci v lese, byly přesto požehnané. I ony Mne dosáhly, tím, že myslely na Mé mocné zábavy.
SLOKA 38: Śukadeva Gosvāmī řekl: Ženy z Vraji si s potĕšením vyslechly zprávu od svého nejmilejšího Kṛṣṇy. Jeho slova jim oživila pamĕť a takto oslovily Uddhavu:
SLOKA 39: Gopī řekly: Je velmi dobré, že Kaṁsa, nepřítel a utlačovatel Yaduovců, je nyní i se svými následovníky po smrti. A je také velmi dobré, že Pán Acyuta žije šťastnĕ ve společnosti svých přátel a příbuzných, jejichž každá touha je nyní splnĕná.
SLOKA 40: Laskavý Uddhavo, poskytuje starší bratr Gady nyní mĕstským ženám potĕšení, které ve skutečnosti patří nám? Máme za to, že Ho ty ženy uctívají šlechetnými pohledy plnými srdečných, stydlivých úsmĕvů.
SLOKA 41: Śrī Kṛṣṇa je zkušený ve všech druzích milostných vztahů a je miláček mĕstských žen. Jak se může vyhnout zapletení, když je teď neustále uctívaný jejich okouzlujícími slovy a gesty?
SLOKA 42: Ó svatý, vzpomíná nĕkdy Govinda na nás bĕhem svých rozhovorů s mĕstskými ženami? Zmiňuje nás, vesnické dívky, vůbec nĕkdy, když se s nimi nevázanĕ baví?
SLOKA 43: Vzpomíná na ty noci ve vṛndāvanském lese, tak rozkošné díky lotosům, jasmínům a jasnému mĕsíci? Když jsme oslavovaly Jeho okouzlující zábavy, užíval si s námi, svými milovanými přítelkynĕmi, v kruhu tance rāsa, který znĕl hudbou nákotníčků.
SLOKA 44: Vrátí se ten potomek Daśārhy sem a oživí dotekem svých údů ty, jež nyní planou zármutkem, který právĕ On způsobil? Zachrání nás tímto způsobem, tak jako Pán Indra vrací lesu život svými oblaky plnými vod?
SLOKA 45: Proč by sem však mĕl Kṛṣṇa chodit, poté, co získal království, zabil své nepřátele a oženil se s dcerami králů? Je tam spokojený, když má kolem sebe všechny své přátele a dobrodince.
SLOKA 46: Velká duše Kṛṣṇa je Pán bohynĕ štĕstí a automaticky získává vše, co si přeje. Jak mohou obyvatelky lesa nebo jakékoliv jiné ženy splnit Jeho zámĕry, když je již naplnĕný sám v sobĕ?
SLOKA 47: Nejvĕtším štĕstím je přece vzdát se všech tužeb, jak prohlásila i prostitutka Piṅgalā. Ale přestože to víme, stejnĕ nemůžeme se vzdát nadĕjí, že Kṛṣṇa bude náš.
SLOKA 48: Kdo dokáže snést konec důvĕrných rozhovorů s Pánem Uttamaḥślokou? Bohynĕ Śrī nikdy neopouští své místo na Jeho hrudi, přestože On o ni nejeví zájem.
SLOKA 49: Milý Uddhavo Prabhu, když žil Kṛṣṇa tady ve společnosti Saṅkarṣaṇa, radoval se ze všech tĕchto řek, kopců, lesů, krav a tónů flétny.
SLOKA 50: To vše nám neustále připomíná Nandova syna. Pořád vidíme Kṛṣṇovy stopy, označené božskými symboly, a tak na Nĕho nemůžeme nikdy zapomenout.
SLOKA 51: Ó Uddhavo, jak bychom na Nĕho mohly zapomenout, když Jeho okouzlující chůze, Jeho šlechetný úsmĕv a hravé pohledy a Jeho medová slova ukradla naše srdce?
SLOKA 52: Ó Pane, ó Pane bohynĕ štĕstí, ó Pane Vraji! Ó ničiteli veškerého utrpení, Govindo, prosím vyzvedni svou Gokulu z oceánu neštĕstí, ve kterém se topí!
SLOKA 53: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Zprávy od Pána Kṛṣṇy je zbavily horečky odloučení a potom gopī uctily Uddhavu, když uznaly, že se neliší od jejich Pána, od Kṛṣṇy.
SLOKA 54: Uddhava tam zůstal nĕkolik mĕsíců a rozptyloval žal gopī zpíváním o zábavách Pána Kṛṣṇy. Všem lidem v Gokule tak přinášel radost.
SLOKA 55: Všechny ty dny, po které Uddhava dlel v Nandovĕ vesnici pastevců, připadaly obyvatelům Vraji jako jediný okamžik, neboť Uddhava stále hovořil o Kṛṣṇovi.
SLOKA 56: Jak ten služebník Pána Hariho hledĕl na řeky, lesy, hory, údolí a kvetoucí stromy ve Vraji, s radostí inspiroval obyvatele Vṛndāvanu tím, že jim připomínal Pána Kṛṣṇu.
SLOKA 57: Když takto Uddhava vidĕl gopī neustále neklidné kvůli jejich naprostému pohroužení v Kṛṣṇovi, byl svrchovanĕ potĕšený. Přál si jim vzdát veškerou úctu, a proto jim zazpíval.
SLOKA 58: (Uddhava zpíval:) Ze všech osob na Zemi jen tyto pasačky skutečnĕ přivedly své vtĕlené životy k dokonalosti, neboť dosáhly dokonalé čisté lásky k Pánu Govindovi. Po jejich čisté lásce touží ti, kdo se obávají hmotné existence, velcí mudrci a my sami stejnĕ tak. K čemu je narodit se jako brāhmaṇa vysokého původu nebo dokonce jako samotný Pán Brahmā tomu, kdo již ochutnal vyprávĕní o nekonečném Pánu?
SLOKA 59: Jak úžasné je, že tyto prosté ženy, které se toulají lesem, zdánlivĕ zkažené nevhodným chováním, dosáhly dokonalosti čisté lásky ke Kṛṣṇovi, Nejvyšší Duši! Je ale pravda, že samotný Nejvyšší Pán udĕluje svá požehnání i nevĕdomému uctívači, tak jako nejlepší lék zabere, i když ho užije osoba neznalá jeho složení.
SLOKA 60: Když Pán Śrī Kṛṣṇa tančil s gopīmi bĕhem rāsa-līly, objímal je svými pažemi okolo krku. Takové transcendentální příznĕ se nikdy nedostalo bohyni štĕstí ani jiným společnicím v duchovním svĕtĕ. O nĕčem takovém se nikdy nesnilo ani tĕm nejkrásnĕjším dívkám z nebeských planet, jejichž tĕlesný lesk a vůnĕ připomínají krásu a vůni lotosových kvĕtů. Co potom říci o pozemšťankách, které mohou být překrásné podle svĕtských mĕřítek?
SLOKA 61: Gopī z Vṛndāvanu se vzdaly společnosti svých manželů, synů a dalších rodinných členů, kterých je nesmírnĕ tĕžké se vzdát, a zavrhly cestu cudnosti, aby přijaly útočištĕ u lotosových nohou Mukundy, Kṛṣṇa, jež by všichni mĕli hledat pomocí védského poznání. Kéž bych mĕl to štĕstí stát se jedním z keřů, popínavých rostlin či bylin ve Vṛndāvanu, protože na nĕ gopī šlapou a žehnají jim prachem ze svých lotosových nohou.
SLOKA 62: Samotná bohynĕ štĕstí spolu s Pánem Brahmou a všemi ostatními polobohy, kteří jsou vládci yogové dokonalosti, může uctívat lotosové nohy Kṛṣṇy jen ve své mysli. Bĕhem tance rāsa však Pán Kṛṣṇa pokládal nohy na ňadra tĕchto gopī a ty se zbavily veškeré úzkosti tím, že tyto nohy objímaly.
SLOKA 63: Znovu a znovu se klaním prachu z nohou žen z pastevecké vesnice Nandy Mahārāje. Když tyto gopī hlasitĕ zpívají o slávĕ Śrī Kṛṣṇy, tato vibrace očišťuje tři svĕty.
SLOKA 64: Śukadeva Gosvāmī pravil: Uddhava, potomek Daśārhy, potom požádal gopī, matku Yaśodu a Nandu Mahārāje o svolení k odjezdu. Rozloučil se se všemi pastevci a připravený vydat se na cestu nasedl do svého kočáru.
SLOKA 65: Když se Uddhava chystal k odjezdu, Nanda a ostatní k nĕmu přišli s různými předmĕty pro uctívání. Oslovili ho se slzami v očích.
SLOKA 66: (Nanda a ostatní pastevci řekli:) Nechť činnosti našich myslí vždy vyhledávají útočištĕ u Kṛṣṇových lotosových nohou, nechť naše slova vždy pronášejí Jeho jména a nechť se Mu naše tĕla vždy klaní a slouží Mu.
SLOKA 67: Ať už jsme vůlí Nejvyššího Pána nuceni putovat kamkoli v tomto svĕtĕ, jak udávají reakce za naše plodonosné jednání, nechť nám naše dobré činy a rozdané milodary zaručí, že budeme vždy Pána Kṛṣṇu milovat.
SLOKA 68: (Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Ó vládce lidí, takto se Uddhava, poctĕný pastevci tím, jak vyjádřili svou oddanost Pánu Kṛṣṇovi, vrátil do mĕsta Mathury, které bylo pod Kṛṣṇovou ochranou.
SLOKA 69: Poté, co Uddhava padl na zem, aby se poklonil, popsal Pánu Kṛṣṇovi nesmírnou oddanost obyvatel Vraji. Popsal ji také Vasudevovi, Pánu Balarāmovi a králi Ugrasenovi a předal jim vazalské dary, které přivezl.