SLOKA 13
sakṛd adhara-sudhāṁ svāṁ mohinīṁ pāyayitvā
sumanasa iva sadyas tatyaje ’smān bhavādṛk
paricarati kathaṁ tat-pāda-padmaṁ nu padmā
hy api bata hṛta-cetā hy uttamaḥ-śloka-jalpaiḥ
sakṛt — jednou; adhara — rtů; sudhām — nektar; svām — svých; mohinīm — matoucí; pāyayitvā — poté, co dal napít; sumanasaḥ — kvĕty; iva — jako; sadyaḥ — náhle; tatyaje — opustil; asmān — nás; bhavādṛk — jako ty; paricarati — slouží; katham — proč; tat — Jeho; pāda-padmam — lotosovým nohám; nu — divím se; padmā — Lakṣmī, bohynĕ štĕstí; hi api — jistĕ proto, že; bata — bĕda; hṛta — ukradená; cetāḥ — její mysl; hi — jistĕ; uttamaḥ-śloka — Kṛṣṇy; jalpaiḥ — falešnými slovy.
Poté, co nás Kṛṣṇa jen jedinkrát nechal napít se okouzlujícího nektaru Jeho rtů, náhle nás opustil, tak jako ty hned opouštíš nĕjaké kvĕty. Jak je tedy možné, že bohynĕ Padmā poslušnĕ slouží Jeho lotosovým nohám? Bĕda! Odpovĕď jistĕ musí být, že jí svými podvodnými slovy ukradl mysl.
V toto verši Śrīmatī Rādhārāṇī dále přirovnává Śrī Kṛṣṇu ke čmelákovi a ve své zoufalosti uvádí, že důvod, proč je bohynĕ štĕstí neustále oddaná Jeho lotosovým nohám, musí být, že uvĕřila Kṛṣṇovým falešným slibům. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho toto prohlášení Śrīmatī Rādhārāṇī ilustruje parijalpu, jak ji popisuje Śrī Ujjvala-nīlamaṇi (14.184):
prabhor nidayatā-śāṭhya-
cāpalyādy-upapādanāt
sva-vicakṣaṇatā-vyaktir
bhaṅgyā syāt parijalpitam
„Parijalpa je řeč, v níž mluvčí pomocí různých prostředků ukazuje vlastní chytrost, když odhaluje nemilosrdnost, neupřímnost, nespolehlivost a tak dále svého Pána.“