SLOKA 19
vayam ṛtam iva jihma-vyāhṛtaṁ śraddadhānāḥ
kulika-rutam ivājñāḥ kṛṣṇa-vadhvo hariṇyaḥ
dadṛśur asakṛd etat tan-nakha-sparśa-tīvra
smara-ruja upamantrin bhaṇyatām anya-vārtā
vayam — my; ṛtam — pravdivá; iva — jako kdyby; jihma — podvodná; vyāhṛtam — Jeho řeč; śraddadhānāḥ — důvĕřující; kulika — lovce; rutam — písni; iva — jako kdyby; ajñāḥ — pošetilého; kṛṣṇa — černého jelena; vadhvaḥ — manželky; hariṇyaḥ — lanĕ; dadṛśuḥ — zakoušely; asakṛt — opakovanĕ; etat — tímto; tat — Jeho; nakha — nehtů; sparśa — dotekem; tīvra — ostrých; smara — chtíče; rujaḥ — bolest; upamantrin — ó posle; bhaṇyatām — prosím řekni; anya — jiné; vārtā — téma.
S důvĕrou jsme považovaly Jeho podvodná slova za pravdivá, a proto jsme byly jako hloupé manželky černého jelena, které důvĕřují písni krutého lovce. Tak jsme opakovanĕ cítily ostrou bolest chtíče způsobovanou dotekem Jeho nehtů. Ó posle, mluv prosím o nĕčem jiném než o Kṛṣṇovi.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī řadí toto prohlášení Śrīmatī Rādhārāṇī pod hlavičku ājalpy, kterou definuje Śrīla Rūpa Gosvāmī:
jaihmyaṁ tasyārti-datvaṁ ca
nirvedād yatra kīrtitam
bhaṅgyānya-sukha-datvaṁ ca
sa ājalpa udīritaḥ
„Výrok pronesený v opovržení, popisující, jak je milenec nepoctivý a přináší utrpení, a také naznačující, že poskytuje štĕstí druhým, je známý jako ājalpa.“ (Ujjvala-nīlamaṇi 14.196)