SLOKA 20
priya-sakha punar āgāḥ preyasā preṣitaḥ kiṁ
varaya kim anurundhe mānanīyo ’si me ’ṅga
nayasi katham ihāsmān dustyaja-dvandva-pārśvaṁ
satatam urasi saumya śrīr vadhūḥ sākam āste
priya — Mého milovaného; sakha — ó příteli; punaḥ — znovu; āgāḥ — přišel jsi; preyasā — Mým milovaným; preṣitaḥ — poslán; kim — zda; varaya — prosím vyber si; kim — co; anurundhe — přeješ si; mānanīyaḥ — být poctĕn; asi — jsi; me — Mnou; aṅga — Můj milý; nayasi — přinášíš; katham — proč; iha — sem; asmān — Nám; dustyaja — nemožné se vzdát; dvandva — milostného vztahu s kým; pārśvam — po boku; satatam — vždy; urasi — na hrudi; saumya — ó laskavý; śrīḥ — bohynĕ štĕstí; vadhūḥ — Jeho společnice; sākam — spolu s Ním; āste — je přítomná.
Ó příteli Mého drahého, poslal tĕ sem Můj milovaný znovu? Mĕla bych tĕ poctít, příteli, tak si prosím vyber jakékoliv požehnání chceš. Proč ses ale vrátil sem, abys Nás vzal k Nĕmu, jehož milostné lásky je tak tĕžké se vzdát? Koneckonců, laskavý čmeláku, Jeho společnice je bohynĕ Śrī a ta je vždy s Ním, na Jeho hrudi.
V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda vysvĕtluje kontext tohoto verše: „Zatímco Rādhārāṇī promlouvala ke čmelákovi, poletoval sem a tam, a najednou Jí zmizel z dohledu. Nesmírnĕ se rmoutila kvůli odloučení od Kṛṣṇy, a když mohla mluvit se čmelákem, pociťovala extázi. Jakmile se však ztratil, témĕř zešílela představou, že se možná tento poslíček vrátil ke Kṛṣṇovi zpravit Ho o tom, jak mluví proti Nĕmu. ,Kṛṣṇu bude určitĕ velice mrzet, když to uslyší,̀ myslela si. Takto Ji zaplavil jiný druh extáze.
Mezitím se poletující čmelák objevil znovu před Ní. Myslela si: ,Kṛṣṇa je ke Mnĕ pořád ještĕ laskavý. Přestože Mu poslíček přinesl takové pobuřující vzkazy, je tak laskavý, že znovu poslal čmeláka, aby Mĕ k Nĕmu zavedl.̀ Tentokrát si Śrīmatī Rādhārāṇī dávala dobrý pozor, aby neřekla nic proti Kṛṣṇovi.“
Śrīla Viśvanātha Cakravartī vysvĕtluje, že bohynĕ štĕstí Śrī dokáže přijmout mnoho různých podob. Zatímco si tedy Kṛṣṇa užívá s jinými ženami, setrvává na Jeho hrudi v podobĕ zlatého pruhu. Když se Kṛṣṇa nestýká s jinými ženami, odkládá tuto podobu a poskytuje Mu potĕšení ve své přirozenĕ krásné podobĕ mladé ženy.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho tento výrok Śrīmatī Rādhārāṇī vyjadřuje pratijalpu, jak ji popisuje Śrīla Rūpa Gosvāmī:
dustyaja-dvandva-bhāve 'smin
prāptir nārhety anuddhatam
dūta-sammānanenoktaṁ
yatra sa pratijalpakaḥ
„Když milenka pokornĕ prohlásí, že ačkoliv si nezaslouží získat svého milovaného, přesto nedokáže přestat doufat v milostný vztah s Ním, tato slova, vyřčená s úctou ke zprávĕ od milého, se nazývají pratijalpa.“ (Ujjvala-nīlamaṇi 14.198)
Zde Śrīmatī Rādhārāṇī přestává být nevlídná a pokornĕ uznává vznešenost Śrī Kṛṣṇy.