SLOKA 3
taṁ praśrayeṇāvanatāḥ su-sat-kṛtaṁ
sa-vrīḍa-hāsekṣaṇa-sūnṛtādibhiḥ
rahasy apṛcchann upaviṣṭam āsane
vijñāya sandeśa-haraṁ ramā-pateḥ
tam — jemu, Uddhavovi; praśrayeṇa — pokornĕ; avanatāḥ — sklonĕné (gopī); su — řádnĕ; sat-kṛtam — poctily; sa-vrīḍa — se studem; hāsa — a usmĕvavými; īkṣaṇa — pohledy; sūnṛta — příjemná slova; ādibhiḥ — a tak dále; rahasi — na odlehlém místĕ; apṛcchan — ptaly se; upaviṣṭam — usazeného; āsane — na polštáři; vijñāya — když pochopily, že je; sandeśa-haram — posel; ramā-pateḥ — Pána bohynĕ štĕstí.
Gopī se Uddhavovi pokornĕ poklonily a řádnĕ ho uctily se svými stydlivými, usmĕvavými pohledy a příjemnými slovy. Odvedly ho na klidné místo, pohodlnĕ ho usadily a začaly se ho vyptávat, neboť poznaly, že je to posel od Kṛṣṇy, Pána bohynĕ štĕstí.
Ctnostné gopī se radovaly, když vidĕly, že přišel posel od Kṛṣṇy. Jak Uddhava bĕhem svého pobytu ve Vṛndāvanu zjistí, jedinečné gopī nedokázaly myslet na nic jiného než svého milovaného Kṛṣṇu.