SLOKA 33
etad-antaḥ samāmnāyo
yogaḥ sāṅkhyaṁ manīṣiṇām
tyāgas tapo damaḥ satyaṁ
samudrāntā ivāpagāḥ
etat — mající toto; antaḥ — jako svůj závĕr; samāmnāyaḥ — celá védská literatura; yogaḥ — standardní systém yogy; sāṅkhyam — proces sāṅkhyové meditace, která učí rozlišovat mezi duchem a hmotou; manīṣiṇām — inteligentních; tyāgaḥ — odříkání; tapaḥ — askeze; damaḥ — ovládání smyslů; satyam — a poctivost; samudra-antāḥ — tekoucí do oceánu; iva — jako; āpa-gāḥ — řeky.
Podle inteligentních autorit je toto konečný závĕr všech Véd, jakož i všeho praktikování yogy, sāṅkhyi, odříkání, askeze, ovládání smyslů a pravdomluvnosti, tak jako je moře konečným cílem všech řek.
Zde Pán uvádí, že veškerá védská literatura je v konečném smyslu určena k tomu, aby přivedla duši k ovládání mysli a smyslů a jejich zamĕření na transcendentální seberealizaci. Procesy takzvané yogy, mystiky či náboženství, které zahrnují neomezený smyslový požitek, nejsou tedy ve skutečnosti duchovní procesy, ale spíš jen pohodlné způsoby, jimiž si hloupí lidé ospravedlňují své zvířecí chování.
Pán Kṛṣṇa zde gopī ujišťuje, že když zamĕří své mysli na seberealizaci, uvĕdomí si svoji duchovní totožnost s Pánem. Pak již tedy nebudou trpĕt bolestmi odloučení.