SLOKA 57
dṛṣṭvaivam-ādi gopīnāṁ
kṛṣṇāveśātma-viklavam
uddhavaḥ parama-prītas
tā namasyann idaṁ jagau
dṛṣṭvā — když vidĕl; evam — takové; ādi — a více; gopīnām — gopī; kṛṣṇa-āveśa — jejich naprostým pohroužením v myšlenkách na Kṛṣṇu; ātma — tvořený; viklavam — neklid mysli; uddhavaḥ — Uddhava; parama — svrchovanĕ; prītaḥ — potĕšený; tāḥ — jim; namasyan — skládající veškerou úctu; idam — toto; jagau — zpíval.
Když takto Uddhava vidĕl gopī neustále neklidné kvůli jejich naprostému pohroužení v Kṛṣṇovi, byl svrchovanĕ potĕšený. Přál si jim vzdát veškerou úctu, a proto jim zazpíval.
Viklava, „neklid mysli“, zde nesmíme zamĕňovat za bĕžnou hmotnou úzkost. Je jasnĕ uvedeno, že Uddhava byl svrchovanĕ potĕšený, a cítil se tak, jelikož vidĕl, že gopī dosáhly nejvyššího stavu láskyplné extáze. Uddhava byl vznešený dvořan z Dvāraky, důležitý ministr ve svĕtĕ politiky, a přesto cítil duchovní potřebu vzdát úctu slavným gopīm, ačkoliv to byly navenek pouhé pasačky v nevýznamné vesnici zvané Vṛndāvan. Proto, aby vysvĕtlil své pocity, zpíval následující verše. Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí, že je Uddhava zpíval každý den, kdy byl ve Vṛndāvanu.