No edit permissions for Čeština

SLOKA 11

durārdhyaṁ samārādhya
viṣṇuṁ sarveśvareśvaram
yo vṛṇīte mano-grāhyam
asattvāt kumanīṣy asau

durārādhyam  —  vzácnĕ uctívaného; samārādhya  —  poté, co plnĕ uctí; viṣṇum  —  Pána Viṣṇua; sarva  —  všech; īśvara  —  vládců; īśvaram  —  nejvyššího vládce; yaḥ  —  kdo; vṛṇīte  —  vybere si jako požehnání; manaḥ  —  mysli; grāhyam  —  to, co je dostupné, tedy smyslový požitek; asattvāt  —  kvůli jeho nepatrnosti; kumanīṣī  —  neinteligentní; asau  —  ta osoba.

Pán Viṣṇu, Nejvyšší Pán všech pánů, je obvykle tĕžko přístupný. Ten, kdo Ho správnĕ uctíval a potom si vybral požehnání v podobĕ svĕtského smyslového požitku, má zajisté slabou inteligenci, neboť se spokojí s nepatrným výsledkem.

Z komentářů ācāryů je zřejmé, že příbĕh o Trivakře je třeba chápat na dvou úrovních. Na jedné stranĕ je chápána jako osvobozená duše přímo se sdružující s Pánem a účastnící se Jeho zábav. Na druhé stranĕ má její chování jednoznačnĕ dát ponaučení o tom, co nedĕlat ve vztahu s Pánem Kṛṣṇou. Jelikož všechny Pánovy zábavy jsou nejen blažené, ale také poučné, v této zábavĕ není skutečný rozpor, neboť čistota Trivakry a její špatný příklad se nacházejí na dvou odlišných úrovních. Arjuna je také považován za čistého oddaného a přesto ukázal příklad toho, co nedĕlat, když nejprve nechtĕl uposlechnout Kṛṣṇův pokyn, aby bojoval. Tyto „špatné příklady“ však mají vždy šťastné konce v blažené společnosti Absolutní Pravdy, Śrī Kṛṣṇy.

« Previous Next »