SLOKA 11
durārdhyaṁ samārādhya
viṣṇuṁ sarveśvareśvaram
yo vṛṇīte mano-grāhyam
asattvāt kumanīṣy asau
durārādhyam — vzácnĕ uctívaného; samārādhya — poté, co plnĕ uctí; viṣṇum — Pána Viṣṇua; sarva — všech; īśvara — vládců; īśvaram — nejvyššího vládce; yaḥ — kdo; vṛṇīte — vybere si jako požehnání; manaḥ — mysli; grāhyam — to, co je dostupné, tedy smyslový požitek; asattvāt — kvůli jeho nepatrnosti; kumanīṣī — neinteligentní; asau — ta osoba.
Pán Viṣṇu, Nejvyšší Pán všech pánů, je obvykle tĕžko přístupný. Ten, kdo Ho správnĕ uctíval a potom si vybral požehnání v podobĕ svĕtského smyslového požitku, má zajisté slabou inteligenci, neboť se spokojí s nepatrným výsledkem.
Z komentářů ācāryů je zřejmé, že příbĕh o Trivakře je třeba chápat na dvou úrovních. Na jedné stranĕ je chápána jako osvobozená duše přímo se sdružující s Pánem a účastnící se Jeho zábav. Na druhé stranĕ má její chování jednoznačnĕ dát ponaučení o tom, co nedĕlat ve vztahu s Pánem Kṛṣṇou. Jelikož všechny Pánovy zábavy jsou nejen blažené, ale také poučné, v této zábavĕ není skutečný rozpor, neboť čistota Trivakry a její špatný příklad se nacházejí na dvou odlišných úrovních. Arjuna je také považován za čistého oddaného a přesto ukázal příklad toho, co nedĕlat, když nejprve nechtĕl uposlechnout Kṛṣṇův pokyn, aby bojoval. Tyto „špatné příklady“ však mají vždy šťastné konce v blažené společnosti Absolutní Pravdy, Śrī Kṛṣṇy.