SLOKA 22
dehādy-upādher anirūpitatvād
bhavo na sākṣān na bhidātmanaḥ syāt
ato na bandhas tava naiva mokṣaḥ
syātām nikāmas tvayi no ’vivekaḥ
deha — tĕla; ādi — a tak dále; upādheḥ — jako hmotné obaly, udávající označení; anirūpitatvāt — protože nebylo určeno; bhavaḥ — zrození; na — ne; sākṣāt — přímé; na — ani; bhidā — dualita; ātmanaḥ — pro Nejvyšší Duši; syāt — existuje; ataḥ — proto; na — ne; bandhaḥ — spoutanost; tava — Tvoje; na eva — ne, ve skutečnosti; mokṣaḥ — osvobození; syātām — pokud nastanou; nikāmaḥ — Tvou vůlí; tvayi — v souvislosti s Tebou; naḥ — naše; avivekaḥ — mylné rozlišování.
Jelikož nebylo nikdy prokázáno, že by Tĕ pokrývaly hmotné, tĕlesné obaly, musíme dojít k závĕru, že pro Tebe neexistuje ani zrození v obvyklém slova smyslu, ani dualita. Proto se Tĕ nikdy netýká spoutanost ani osvobození, a jestliže to tak vypadá, je to pouze proto, že si přeješ, abychom Tĕ tak vidĕli, nebo jednoduše kvůli naší nedostatečné schopnosti rozlišovat.
Akrūra zde uvádí dva důvody, proč Pán vypadá jako pokrytý hmotným tĕlem, neboli že se rodí jako lidská bytost. Zaprvé, když Pán Kṛṣṇa sehrává své zábavy, Jeho milující oddaní na Nĕho myslí jako na své milované dítĕ, přítele, milence a tak dále. V extázi této láskyplného vztahu nemyslí na Kṛṣṇu jako na Boha. Například ve své jedinečné lásce si matka Yaśodā dĕlá starosti, že se Kṛṣṇa v lese zraní. To, že cítí tímto způsobem, je Pánova touha, zde vyjádřená slovem nikāmaḥ. Druhý důvod, proč může Pán vypadat hmotnĕ, vyjadřuje slovo avivekaḥ: jednoduše z nevĕdomosti, nedostatečné rozlišovací schopnosti může človĕku unikat postavení Osobnosti Božství. V jedenáctém zpĕvu Bhāgavatamu, v rozhovoru Pána Kṛṣṇy se Śrī Uddhavou, Pán zevrubnĕ hovoří o svém transcendentálním postavení nad stavy spoutanosti a osvobození. Védská literatura uvádí: deha-dehi-vibhāgo 'yaṁ neśvare vidyate kvacit – „Mezi tĕlem a duší Nejvyššího Pána není nikdy rozdíl.“ Jinak řečeno, tĕlo Śrī Kṛṣṇy je vĕčné, duchovní, vševĕdoucí a zdroj veškeré radosti.