SLOKA 24
svayaṁ kilbiṣam ādāya
tais tyakto nārtha-kovidaḥ
asiddhārtho viśaty andhaṁ
sva-dharma-vimukhas tamaḥ
svayam — pro sebe; kilbiṣam — hříšné reakce; ādāya — přijímající; taiḥ — jimi; tyaktaḥ — opuštĕný; na — ne; artha — účel svého života; kovidaḥ — správnĕ znající; asiddha — nesplnĕné; arthaḥ — jehož cíle; viśati — vstupuje; andham — slepý; sva — své vlastní; dharma — vůči náboženské povinnosti; vimukhaḥ — lhostejný; tamaḥ — do temnoty (pekla).
Pošetilá duše, opuštĕná svými takzvanými svĕřenci, neznalá skutečného cíle života a lhostejná ke svým skutečným povinnostem, vstupuje do temnoty pekla, aniž by se jí podařilo splnit své zámĕry, a své hříšné reakce si bere s sebou.
Je smutnĕ ironické, že materialisté, kteří tak neúnavnĕ pracují, aby získali jistotu, bezpečí, majetek a rodinu, vstupují do temnoty pekla a nezbývá jim nic jiného než bolestivé reakce za jejich hříchy. Na druhé stranĕ ti, kdo rozvíjejí vĕdomí Kṛṣṇy, duchovní život, sice zdánlivĕ zanedbávají hromadĕní majetku, budování velké rodiny a tak dále, ale přitom do příštího života jdou s mnoha duchovními aktivy, a tak si vychutnávají hluboké radosti duše.