SLOKA 5-6
nirīkṣya tad-balaṁ kṛṣṇa
udvelam iva sāgaram
sva-puraṁ tena saṁruddhaṁ
sva-janaṁ ca bhayākulam
cintayām āsa bhagavān
hariḥ kāraṇa-mānuṣaḥ
tad-deśa-kālānuguṇaṁ
svāvatāra-prayojanam
nirīkṣya — když pozoroval; tat — jeho (Jarāsandhy); balam — vojenskou sílu; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; udvelam — vylévající se z břehů; iva — jako; sāgaram — oceán; sva — své; puram — mĕsto, Mathuru; tena — tou; saṁruddham — oblehnuté; sva-janam — své poddané; ca — a; bhaya — strachem; ākulam — rozrušené; cintayām āsa — pomyslel; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; hariḥ — Pán Hari; kāraṇa — příčina všeho; mānuṣaḥ — jevící se jako lidská bytost; tat — pro to; deśa — místo; kāla — a čas; anuguṇam — vhodný; sva-avatāra — svého sestoupení do tohoto svĕta; prayojanam — na zámĕr.
Přestože je Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, původní příčinou tohoto svĕta, v dobĕ svého sestoupení na Zemi hrál úlohu lidské bytosti. Když tedy hledĕl na Jarāsandhovo vojsko, jež obléhalo Jeho mĕsto jako velký oceán vylévající se z břehů, a když vidĕl, jak toto vojsko dĕsí Jeho poddané, uvážil vhodnou odpovĕď podle času, místa a konkrétního zámĕru Jeho stávající inkarnace.
Ācāryové poukazují na to, že Nejvyšší Bůh si se smrtícím útokem Jarāsandhy a jeho vojáků nemusel dĕlat starosti. Jak je zde ale uvedeno, Śrī Kṛṣṇa hrál úlohu lidské bytosti (kāraṇa-mānuṣaḥ), a hrál ji dobře. Tato hra se nazývá līlā, Pánovo předvádĕní duchovních zábav pro potĕšení svých oddaných. Ačkoliv bĕžné lidi mohou Pánovy zábavy šokovat, oddané Jeho nenapodobitelné chování nesmírnĕ tĕší. Śrīla Śrīdhara Svāmī tedy uvádí, že Śrī Kṛṣṇa uvažoval takto: „Jak bych mĕl Jarāsandhu porazit? Mĕl bych pobít vojsko kromĕ Jarāsandhy nebo zabít Jarāsandhu a vojsko si přivlastnit? Nebo bych je možná mĕl prostĕ zabít všechny.“ Konečný úsudek Pána Kṛṣṇy je popsán v následujících verších.