SLOKA 57
tatra yoga-prabhāvena
nītvā sarva-janaṁ hariḥ
prajā-pālena rāmeṇa
kṛṣṇaḥ samanumantritaḥ
nirjagāma pura-dvārāt
padma-mālī nirāyudhaḥ
tatra — tam; yoga — své mystické energie; prabhāvena — mocí; nītvā — poté, co přenesl; sarva — všechny; janam — své poddané; hariḥ — Pán Kṛṣṇa; prajā — obyvatel; pālena — ochráncem; rāmeṇa — Pánem Balarāmou; kṛṣṇaḥ — Pán Kṛṣṇa; samanumantritaḥ — podpořený radou; nirjagāma — vyšel; pura — mĕsta; dvārāt — branou; padma — z lotosů; mālī — mající na sobĕ girlandu; nirāyudhaḥ — neozbrojený.
Poté, co Pán Kṛṣṇa mocí své mystické Yogamāyi přenesl všechny své poddané do nového mĕsta, poradil se s Pánem Balarāmou, jenž zůstal v Mathuře, aby ji chránil. Nato vyšel Pán Kṛṣṇa s girlandou z lotosů, ale beze zbraní, hlavní bránou z Mathury.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī cituje následující verše ze Śrī Padma Purāṇy, Uttara-khaṇḍy, jež líčí, jak Pán Kṛṣṇa přemístil obyvatele Mathury do Dvāraky:
suṣuptān mathurāyān tu
paurāṁs tatra janārdanaḥ
uddhṛtya sahasā rātrau
dvārakāyāṁ nyaveśayat
prabuddhās te janāḥ sarve
putra-dāra-samanvitāḥ
haima-harmya-tale viṣṭā
vismayaṁ paramaṁ yayuḥ
„Uprostřed noci, když obyvatelé Mathury spali, je Pán Janārdana přenesl náhle z toho mĕsta do Dvāraky. Když se muži probudili, všichni žasli nad tím, že se i se svými dĕtmi a manželkami nacházejí v palácích ze zlata.“
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k padesáté kapitole desátého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Kṛṣṇa zakládá mĕsto Dvāraku.“