SLOKA 1-6
śrī-śuka uvāca
taṁ vilokya viniṣkrāntam
ujjihānam ivoḍupam
darśanīyatamaṁ śyāmaṁ
pīta-kauśeya-vāsasam
śrīvatsa-vakṣasaṁ bhrājat
kaustubhāmukta-kandharam
pṛthu-dīrgha-catur-bāhuṁ
nava-kañjāruṇekṣaṇam
nitya-pramuditaṁ śrīmat
su-kapolaṁ śuci-smitam
mukhāravindaṁ bibhrāṇaṁ
sphuran-makara-kuṇḍalam
vāsudevo hy ayam iti
pumān śrīvatsa-lāñchanaḥ
catur-bhujo ’ravindākṣo
vana-māly ati-sundaraḥ
lakṣaṇair nārada-proktair
nānyo bhavitum arhati
nirāyudhaś calan padbhyāṁ
yotsye ’nena nirāyudhaḥ
iti niścitya yavanaḥ
prādravad taṁ parāṅ-mukham
anvadhāvaj jighṛkṣus taṁ
durāpam api yoginām
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; tam — Jeho; vilokya — když uvidĕl; viniṣkrāntam — vycházejícího; ujjihānam — vycházející; iva — jako; uḍupam — mĕsíc; darśanīya-tamam — nanejvýš krásný na pohled; śyāmam — tmavĕ modrý; pīta — žlutý; kauśeya — hedvábný; vāsasam — jehož odĕv; śrīvatsa — znak bohynĕ štĕstí tvořený zvláštním chomáčem chlupů, který má pouze Nejvyšší Pán; vakṣasam — na jehož hrudi; bhrājat — zářící; kaustubha — s drahokamem Kaustubha; āmukta — ozdobený; kandharam — jehož krk; pṛthu — široké; dīrgha — a dlouhé; catuḥ — čtyři; bāhum — paže; nava — čerstvé; kañja — jako lotosy; aruṇa — růžové; īkṣaṇam — jehož oči; nitya — vždy; pramuditam — radostnými; śrīmat — zářivými; su — krásnými; kapolam — tvářemi; śuci — čistým; smitam — s úsmĕvem; mukha — Jeho tvář; aravindam — podobná lotosu; bibhrāṇam — ukazující; sphuran — blyštivé; makara — tvaru žraloka; kuṇḍalam — náušnice; vāsudevaḥ — Vāsudeva; hi — vskutku; ayam — tento; iti — takto uvažující; pumān — osoba; śrīvatsa-lāñchanaḥ — označená Śrīvatsou; catuḥ-bhujaḥ — čtyřruký; aravinda-akṣaḥ — s očima podobnýma lotosu; vana — lesních kvĕtin; mālī — nesoucí girlandu; ati — nesmírnĕ; sundaraḥ — krásnou; lakṣaṇaiḥ — příznaky; nārada-proktaiḥ — informovaný Nāradou Munim; na — ne; anyaḥ — jiný; bhavitum arhati — může On být; nirāyudhaḥ — beze zbraní; calan — jdoucí; padbhyām — pĕšky; yotsye — budu bojovat; anena — s Ním; nirāyudhaḥ — beze zbraní; iti — takto; niścitya — rozhodující se; yavanaḥ — barbar Kālayavana; prādravantam — který utíkal; parāk — odvrácená; mukham — jehož tvář; anvadhāvat — pronásledoval; jighṛkṣuḥ — snažící se chytit; tam — Ho; durāpam — nedosažitelného; api — dokonce; yoginām — mystickými yogīmi.
Śukadeva Gosvāmī pravil: Kālayavana spatřil Pána vycházet z Mathury jako vycházející mĕsíc. Pán byl se svou tmavĕ modrou pletí a žlutým hedvábným odĕvem nanejvýš krásný na pohled. Na hrudi mĕl znak Śrīvatsa a krk Mu zdobil drahokam Kaustubha. Jeho čtyři paže byly silné a dlouhé, mĕl stále radostný lotosu podobný obličej s očima růžovýma jako lotosy, krásnĕ zářivé tváře, čistý úsmĕv a blyštivé náušnice tvaru žraloka. Barbar si pomyslel: „Tato osoba musí být opravdu Vāsudeva, neboť má vlastnosti, které Nārada zmínil: znak Śrīvatsa, čtyři paže, oči jako lotosy, girlandu z lesních kvĕtin a je nesmírnĕ sličný. Nemůže to být nikdo jiný. Jelikož jde pĕšky a neozbrojen, budu s Ním bojovat beze zbraní.“ Takto se rozhodl a rozbĕhl se za Pánem, který se otočil a utíkal pryč. Kālayavana doufal, že Pána Kṛṣṇu chytí, přestože Ho nemohou dosáhnout velcí mystičtí yogī.
Ačkoliv Kālayavana vidĕl Pána Kṛṣṇu na vlastní oči, nedokázal Jeho krásu odpovídajícím způsobem ocenit a Kṛṣṇu tedy místo uctívání napadl. Podobnĕ není neobvyklé, že moderní lidé útočí na Kṛṣṇu ve jménu filozofie „zákona a pořádku“ a dokonce i náboženství.