SLOKA 57
ciram iha vṛjinārtas tapyamāno ’nutāpair
avitṛṣa-ṣaḍ-amitro ’labdha-śāntiḥ kathañcit
śaraṇa-da samupetas tvat-padābjaṁ parātman
abhayam ṛtam aśokaṁ pāhi māpannam īśa
ciram — dlouho; iha — v tomto svĕtĕ; vṛjina — potížemi; ārtaḥ — sužovaný; tapyamānaḥ — spalovaný; anutāpaiḥ — lítostí; avitṛṣa — neuspokojených; ṣaṭ — šest; amitraḥ — jehož nepřátel (pĕt smyslů a mysl); alabdha — nedosahující; śāntiḥ — klid; kathañcit — nĕjak; śaraṇa — útočištĕ; da — ó dárce; samupetaḥ — který se uchýlil do; tvat — Tvých; pada-abjam — lotosových nohou; para-ātman — ó Nejvyšší Duše; abhayam — nebojácný; ṛtam — pravda; aśokam — prostý nářku; pāhi — prosím ochraň; mā — mĕ; āpannam — kterému hrozí nebezpečí; īśa — ó Pane.
Dlouho mĕ sužují potíže v tomto svĕtĕ a spaluje mĕ nářek. Mých šest nepřátel není nikdy uspokojeno a nemohu nalézt klid. Proto mĕ, ó dárce útočištĕ, ó Nejvyšší Duše, prosím ochraň. Ó Pane, uprostřed nebezpečí jsem se díky štĕstí uchýlil ke Tvým lotosovým nohám, které jsou pravda a tak zbavují strachu a nářku.