SLOKA 11
girau nilīnāv ājñāya
nādhigamya padaṁ nṛpa
dadāha girim edhobhiḥ
samantād agnim utsṛjan
girau — na hoře; nilīnau — skrývající se; ājñāya — vĕdom si; na adhigamya — nenacházející; padam — Jejich místo; nṛpa — ó králi (Parīkṣite); dadāha — zapálil; girim — horu; edhobhiḥ — palivovým dřívím; samantāt — na všech stranách; agnim — oheň; utsṛjan — vznikající.
Ačkoliv Jarāsandha vĕdĕl, že se skrývají na hoře, nedokázal po najít jedinou Jejich stopu. Proto, ó králi, rozmístil na všech stranách palivové dříví a horu zapálil.
Očividnĕ pozorujeme jednu z transcendentálních zábav Nejvyššího Pána. Ačkoliv Bhāgavatam uvádí, že oba Pánové, Kṛṣṇa a Balarāma, byli „vyčerpáni“, i ve své takzvané vyčerpanosti dokázali rychle vylézt na vysokou horu a krátce poté z ní seskočit na zem. Bylo by nemoudré a nelogické nebrat na vĕdomí celou situaci, kterou nám tu mudrci předkládají, a místo toho se snažit rozebírat izolované popisy. Je zřejmé, že pozorujeme Nejvyšší Osobnost Božství uprostřed svých duchovních zábav; nepozorujeme obyčejnou lidskou bytost. Když se odehrála tato zábava, Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma byli stále celkem mladí muži, a z tĕchto popisů lze snadno vidĕt, jak se museli bavit, když dychtivĕ prchali před ponĕkud smĕšným králem Jarāsandhou, vybĕhli na horu, seskočili a naprosto zmátli neustále neúspĕšného démona, který tak či onak nikdy neztratil sebedůvĕru. Když se na Pánovy zábavy hledí bez závisti či nesnášenlivosti, jsou nesmírnĕ zábavné.