SLOKA 23
aho tri-yāmāntarita
udvāho me ’lpa-rādhasaḥ
nāgacchaty aravindākṣo
nāhaṁ vedmy atra kāraṇam
so ’pi nāvartate ’dyāpi
mat-sandeśa-haro dvijaḥ
aho — bĕda; tri-yāma — tři yāmy (devĕt hodin), tj. noc; antaritaḥ — poté, co skončí; udvāhaḥ — svatba; me — má; alpa — nedostatečné; rādhasaḥ — jejíž štĕstí; na āgacchati — nepřijíždí; aravinda-akṣaḥ — Kṛṣṇa s lotosovýma očima; na — ne; aham — já; vedmi — vím; atra — pro to; kāraṇam — důvod; saḥ — on; api — také; na āvartate — nevrací se; adya api — ani teď; mat — můj; sandeśa — zprávy; haraḥ — nositel; dvijaḥ — brāhmaṇa.
(Princezna Rukmiṇī uvažovala:) Bĕda, má svatba probĕhne za úsvitu! Jaké je mé neštĕstí! Kṛṣṇa s lotosovýma očima nepřijíždí a já nevím proč. A dokonce ani brāhmaṇský posel se ještĕ nevrátil.
Z tohoto verše je zřejmé, jak potvrzuje Śrīla Śrīdhara Svāmī, že tato scéna se odehrává před východem slunce.