SLOKA 34
śrī-śuka uvāca
tayā paritrāsa-vikampitāṅgayā
śucāvaśuṣyan-mukha-ruddha-kaṇṭhayā
kātarya-visraṁsita-hema-mālayā
gṛhīta-pādaḥ karuṇo nyavartata
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; tayā — její; paritrāsa — naprostým strachem; vikampita — třesoucí se; aṅgayā — jejíž údy; śucā — žalem; avaśuṣyat — vysychající; mukha — jejíž ústa; ruddha — a zalknuté; kaṇṭhayā — jejíž hrdlo; kātarya — vzrušením; visraṁsita — roztržený; hema — zlatý; mālayā — jejíž náhrdelník; gṛhīta — uchopila; pādaḥ — Jeho nohy; karuṇaḥ — soucitná; nyavartata — přestal.
Śukadeva Gosvāmī pravil: Rukmiṇin naprostý strach jí roztřásl údy, vyschlo jí v ústech a hrdlo se jí zalklo žalem. Vzrušením se jí roztrhl zlatý náhrdelník. Uchopila Kṛṣṇovy nohy a Pán ze soucitu přestal.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī cituje „svĕtské pravidlo“, že sestra je zosobnĕná milost: dayāyā bhaginī mūrtiḥ. Třebaže byl Rukmī zlý a stál proti sestřinu nejlepšímu zájmu, Rukmiṇī s ním mĕla soucit a Pán jej sdílel.